Kostel svatého Mikuláše v Oslavanech

Vůbec první zmínka o původním farním kostele v Oslavanech je z roku 1320. Byla to pravděpodobně cisterciácky strohá stavba. Podélná loď o dvou klenebních polích bez apsidy (výklenku pro oltář), přibližně 18 x 7 metrů. V době, kdy Oslavany patřily Janu Krajířovi z Krajku (1561 – 1570), nebo krátce po jeho smrti, byla k severní zdi kostela přistavěna renesanční kaple svatého Jana Křtitele s náhrobním sklípkem.

Roku 1679, v čase moru, dal tehdejší majitel panství hrabě František Max Mollart postavit na tehdejším hřbitově (který byl okolo kostela) kapli svatého Rocha a Šebestiána. Hned následujícího roku se rozhodl jeho potomek, Petr Arnošt Mollart, rozšířit kostel přístavbou. Ten byl rozšířen o další dvě klenební pole, stejné šířky i délky. Sklenutí bylo provedeno na střední pilíř, původně část obvodové zdi. Na západní straně byla nová jižní loď delší o kůr a podkruchtí, při severní straně byla věž s vnějším schodištěm a hlavním vstupem do kostela. Tímto rozšířením se dostala kaple svatého Rocha do těsné blízkosti kostela a byla s ním spojena. Tento kostel vydržel v této podobě přes osmdesát roků. Jak již bylo řečeno, hřbitov byl stále kolem tohoto kostela, jak to bývalo zvykem.

A jaká byla situace na panství v Oslavanech? Klášter, v pravém slova smyslu, zde již neexistoval. Vnuk Petra Arnošta Mollarta, stejného jména, prodal dne 27. října 1712 celé oslavanské panství: sedm vesnic, se dvory, kravíny, mlýny, hrdelní právo a celý archiv cisterciáckému klášteru Králové na Starém Brně za 130 000 zlatých.

Až v roce 1764, kdy byl na oslavanskou faru „instalován“ oslavanský občan, farář pater Jakub Friedrich, dochází ke změnám. Jeho životním cílem bylo postavení nového místního kostela. Měl oporu ve svém bratru Mikuláši Friedrichu, který dělal kooperátora (pomocný kněz faráře – kaplan), ale hlavně v abatyši starobrněnského cisterciáckého kláštera Králové Antonie de Ulrici. Povolení ke stavbě udělila konzistoř v roce 1769 a hned následujícího roku byly zahájeny stavební práce. Stavební materiál poskytovala klášterní vrchnost, mzdy dělníkům platil farář většinou ze svého. Plánů na stavbu bylo několik. Některé z nich navrhovaly úplné zboření starého kostela. Nakonec byl přijat návrh, postavit jednoduchou barokní stavbu s tím, že se využije severní a jižní část zdiva původního kostela. Docházelo ještě k různým pozměňovacím plánům. Jméno architekta se vytratilo. Stavební práce na kostele prováděl zednický mistr Jan Polák z Letkovic. Během roků se podíleli další Polákové: Bartoloměj, Jiří a Jakub.

Ve stavebních podmínkách bylo stanoveno, že starý kostel se může zbořit, až po výstavbě a zprovoznění nového presbytáře (kněžiště). Následně byla zbořena jižní kaple (svatého Rocha), zdi byly zvýšeny a loď byla zaklenuta půlkruhovou klenbou. Stavba se protahovala. V roce 1780 již začala třetí část výstavby. Byla zbořena původní věž (při severní straně) a kůr. Kostel byl prodloužen o třetí klenební pole a současně byla stavěná v ose západní strany kostela  nová věž. Nastaly finanční problémy. Roku 1782 byl zrušen Klášter Králové na Starém Brně Josefem II. Tím se stalo, že nebylo, kdo by po strance finanční  dále stavbu podporoval. Farář Friedrich se obracel o pomoc na všech stranách. Ani tehdy nové biskupství v Brně nebylo ochotno a schopno nějakým způsobem pomoci. Stavba se protahovala. Bratři Friedrichové se dokončení stavby nedočkali. Páter Jakub Friedrich zemřel na jaře 1796 a jeho bratr, páter Mikuláš na podzim téhož roku.

Velikým dobrodincem se stal nový majitel oslavanského panství Jan Nepomuk Scharff, který původně roku 1789 získal panství do nájmu a později (1799) se stal jeho dědičným majitelem. Scharff (později baron ze Scharffů) poskytl opět materiální pomoc. Nový nástupce faráře Friedricha, páter Jukundin Durdík, bývalý pavlán z Vranova v roce 1799 zaplatil poslední účet za „vyštafírování báně a křížku“.