2. neděle postní B

„Pokání má vypadat takto: litovat v srdci, vyznat ústy a skutkem zadostiučinit.“

Pokání je velikou věcí. Je snazší duši před hříchem uchránit, než potom učinit za hříchy náležité pokání. Existují také krokodýlí slzy, ty je ovšem třeba posuzovat ne podle jejich hojnosti, nýbrž podle jejich upřímnosti.

Pokání nemá být menší než hřích; kolik si hříšník dopřál potěšení, tolik pokání si má za ně uložit; v pokání se musí docela celý člověk přinést Bohu jako oběť, poněvadž celý člověk urazil Boha svým hříchem.

Žes hřešil, to je jisté, ale jestli jsi za to vykonal přiměřené pokání, to je nejisté. Proto bychom neměli nikdy přestat dělat pokání: lítost ať končí teprve naší smrtí.

Proč váháš s obrácením se k Bohu? Působí ti snad rozkoš, že jsi ďáblovým nevolníkem? Pácháš-li hřích na hřích v naději, že ti bude odpuštěno, měj se na pozoru, abys neztroskotal dříve než dopluješ do přístavu. Pokání, které dělá nemocný, je také nemocné.

Jiskry sv. Ignáce, 22. prosince