3. neděle postní B

Ježíš říká: „Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ Kristovými chrámy jsou svaté duše křesťanů, rozptýlené po celém světě. Radujme se, že jsme obdrželi milost stát se Božím chrámem, ale zároveň žijme v posvátné bázni, abychom tento Boží chrám neznesvěcovali.

A jak to prakticky provádět, abychom byli Božím chrámem? V první řadě to znamená dát Bohu, co mu náleží: náš čas, naši modlitbu, náš způsob života. V postní době všechno vybízí k nápravě, k uspořádání věcí podle Božího řádu. Je to doba duchovního cvičení, kázně a pokání. Vezměme ji jako dobu duchovního tréninku toho nejzákladnějšího v našem křesťanství: konejme pravidelnou prodlouženou modlitbu každé ráno a každý večer. Prodlouženou o kousek četby nebo o svatý růženec nebo o Křížovou cestu doma pomodlenou.

Abychom se mohli modlit, je třeba zastavit informační tok: odložit telefon, ztlumit, dát třeba na skříň, kam nevidím a kam nedosáhnu, přestat se dívat na televizi,
nečíst noviny a časopisy.

Svou modlitbu začínejte vždy četbou úryvků z knih.
Vyberte si několik úryvků, které jsou schopné probudit ve vás každý den chuť k modlitbě. Je dobré mít sešit, kam si úryvky píšu a ty úryvky třídit, dopisovat, opisovat, vynechávat. Díky četbě se uklidníte a soustředíte. Pohleďte ke Svatostánku nebo ke Kříži a pomalu opakujte krátkou modlitbu nebo vzývání, které jste si složili sami pro sebe a které vyjadřuje váš základní postoj před Bohem. A pak mlčte: mlčte v přítomnosti našeho Pána. Četba – zvolání – mlčení: tento cyklus po určitém čase opakujte. Opakujte několikrát nebo mnohokrát.

A co když nás něco nebo někdo ruší, co nemůžeme vypnout? Naučme se, aby nám nevadil vnější hluk. Useberme sluch. Na co se zaměřím, to vnímám. Nemusím vnímat to nejbližší, hluk, když se zaměřím na to vzdálené. Klaňme se mlčícímu Slovu. Potřebujeme mlčení,, abychom byli prospěšní druhým. Mlčení a ticho je základ Boha. Když nejsme v tichu, končíme povrchností.