5. neděle postní A

5.neděle postní – přátelství mezi Ježíšem a sourozenci: Lazarem, Martou a Marií, cyklus A

Ježíš zcela vědomě jde do Betánie. Přibližuje se riziku smrti, aby uchoval věrnost příteli. Ježíš chce být přítelem sourozenců Lazara, Marie a Marty, proto je v něm ochota podstoupit i riziko smrti. Všimněme si, že Ježíš je ten stále lepší v přátelství. Jde v přátelství dál než Marta a Marie i Lazar.

Ten, kdo je z přátel duchovně bohatší, může víc a lépe milovat. Na tom lepším z obou přátel je to, aby vkládal dokonalost i do gest, kterým jeho přítel věnuje malou pozornost. Větší z obou přátel má pečovat o přátelství tam, kde je ještě nejisté. Má doplňovat to, co druhý nepřináší; má zavlažovat kraje ohrožené suchem. Stejnými rysy se vyznačuje přátelství s Bohem. Přiznejme Bohu skrytou roli duchovně bohatšího Přítele. Přátelství s Ním se zrodilo z jeho dobroty; svou všemohoucností je schopen je udržovat a rozvíjet. Především bude dbát na odstranění nebezpečí, která jej ohrožují; bude pečovat o to, aby přátelství náhle neskončilo nebo aby je nezmohla postupná únava. Během doby věnované modlitbě musíme vědět, že ruka, která nás k modlitbě přivádí a která nás podpírá, abychom modlitby nezanechali, je rukou Přítele, který miluje víc než my, protože je zralejší a zkušenější.

O. Jeroným, Možnosti a melodie, kap. III.

Pane, přijď k mému hrobu a obmyj mě svými slzami.

Mé vyprahlé oči nemají dostatek slz,

abych jimi mohl odplavit všechny své hříchy!

Budeš-li plakat se mnou, dojdu spásy.

Budu-li uznán za hodného Tvých slz,

odstraním zápach všech svých hříchů.

Zasloužím-li si, abys nade mnou aspoň na okamžik zaplakal,

vyvedeš mě z hrobu tohoto těla a řekneš: „Pojď ven!“

Mé myšlenky nezůstanou uvězněny v těsném prostotu mého těla, nýbrž vyjdou vstříc Kristu a budou žít ve světle.

Nebudu už myslet na skutky temnot, ale na skutky světla.

Vždyť každý, kdo myslí na hřích, se snaží uzavřít do svého vlastního (s)vědomí.

Pane, povolej tedy svého služebníka ven.

Ač ovázán pouty svých hříchů na rukou i na nohou,

ač pohřben do svých mrtvých myšlenek a skutků,

na Tvůj hlas vyjdu ven, budu osvobozen

a budu moci usednout mezi stolovníky Tvé hostiny.

Tvůj dům bude naplněn vůní, jestliže uchováš to,

cos neváhal vykoupit.

Pavel VI., Meditace o Kristově utrpení