Bílá sobota

Bílá sobota je oslavou křesťanské naděje.
V srdci těch, kdo prožívají Bílou sobotu
(myslíme hlavně na Marii, Kristovu Matku),
přes všechno zevnější zdání bolesti a smutku
převládalo přesvědčení (víra) o Kristově vítězství.
I v nás posiluje každá Bílá sobota tuto naději v konečné vítězství dobra.
I my na něm budeme mít účast. Maria trpí tiše.
Marie Magdalena spíná ruce.
Její láska je příliš tělesná, tak i bolest.
Maria miluje a trpí tiše.

    Tradičně je půst až do obřadů velikonoční vigilie, která je až v noci.
Učedníci se rozprchli, Magdalena pláče u hrobu a pak jde také domů.
Maria nezoufá, ale věří.
Je to den čekání. Nic se neděje. Je klid. Prázdno.
Tedy není úklid ani jiná činnost.
Celá Církev a každý věřící bdí u Kristova hrobu a očekává s vírou vzkříšení.

    Co všechno mohu u hrobu promyslet!
 I v mém životě jsou období, kdy se nedá lidsky nic dělat.
Je třeba si uvědomit, že člověk jenom svou snahou nezmůže nic.

    Můžeme také promyslet situaci:
byl bych schopen žít, kdyby Kristus nevstal z mrtvých?
A je mnoho těch, kteří nevěří. Kam směřuje takový život?

Ježíšovo Tělo je uloženo do hrobu. Po celou Bílou sobotu křesťan ani nepracuje, ani nespí, nedívá se na televizi, nesedí u internetu. Křesťan v den Bílé soboty střídavě doma rozjímá, nebo bdí zde v kostele u Ježíšova hrobu. Spolu s apoštoly a s Matkou Boží, Pannou Marií rozjímá nejen o Kristově umučení a smrti, ale především rozjímá o svém životě ve světle nejdů1ežitějších událostí dějin.
Dnes si můžeme položit tyto otázky:

Sloužím Bohu, oslavuji ho a děkuji mu?
Nežiji jako by Bůh neexistoval? Kam směřuje můj život?
Čemu věnuji málo času a čemu hodně?
Kde je moje bohatství, kde je moje srdce?
Co působí utrpení mně a co druhým?
Jaká jsou má nejtajnější přání?
Nejsou některé mé zlé touhy převlečené za dobré?
Čemu se bráním z Ježíšova učení a učení církve?
Z čeho mám strach? Co bych rád změnil nebo přijal?
Za co se stydím?
Nemám od přijatých životních ran zkamenělé nebo sebelítostivé srdce?
Jaké jsou mé vztahy k lidem doma, v práci, v obci?
Jaký smysl má moje utrpení, modlitba, práce a láska?
Co to znamená, že patřím Kristu?
Co by bylo, kdyby Kristus nevstal z mrtvých?
 

Modlitba u Božího hrobu

Zdráv buď Králi židovský, Spasiteli světa, Pane můj a Bože můj pro mne ukřižovaný.

Uctěna buď nejsvětější h l a v o Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista, pro nás bolestně trním korunovaná a třtinou rouhavě bitá.

Uctěna buď přesvatá t v á ř Pána a Spasitele, našeho Ježíše Krista, pro nás hanebně poplivaná a políčkovaná.

Uctěny buďte nejmilostivější o č i Pána Ježíše Krista, pro nás mnohými a častými slzami smáčené.

Uctěna buďte nejsladší ú s t a Pána Ježíše Krista pro nás žlučí a octem napájená.

Uctěno buď pokorné h r d l o Pána Ježíše, pro nás bité a nejsvětější z á d a pro nás nelítostně ubičovaná.

Uctěny buďte láskyplné r u c e a trpělivá r a m e n a Pána našeho Ježíše Krista pro nás na kříži rozpjatá a přibitá.

Uctěna buďte nejtišší p r s a Pána našeho Ježíše Krista, pro nás v umučení ztrápená.

Uctěn buď nejslavnější b o k  Pána a Spasitele našeho, pro nás kopím Longinovým probodený.

Uctěna buďte svatá a bolestná k o l e n a Ježíše Krista, pro nás přečasto na modlitbách ohnutá a pro nás raněná.

Uctěny buďte nejvelebnější n o h y Ježíše Krista, pro nás hřeby na kříž přibité.

Uctěno buď celé t ě l o Pána našeho Ježíše Krista, pro nás na kříž povýšené, zraněné, usmrcené a pohřbené.

Uctěna buď nejdražší k r e v  z těla Pána Ježíše pro nás přebohatě vylitá.

Uctěna buď nejsvětější d u š e Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista, na kříži za nás v ruce Otce nebeského poručená.

S týmž poručením poroučím i já bídný hříšník Tobě ó Bože Otče můj, na vždycky svou duši, svůj život, své tělo a srdce, všechny smysly a činy, všecky přátele a dobrodince, příbuzné a známé,…, duše rodičů, bratrů a sester, aby nás chránil a opatroval před nepřáteli viditelnými i neviditelnými a jednou po šťastné smrti do svého království přijmout ráčil. Amen.

Ze starobylé homilie na Velkou a svatou sobotu

Sestoupení Páně do pekel

Co se to děje? Na zemi je dnes veliké ticho. Veliké ticho a samota. Veliké ticho, protože Král spí. Země se zděsila a zmlkla, protože vtělený Bůh usnul a vyburcoval ty, kteří od věků spali. Vtělený Bůh zemřel a otřásl říší mrtvých.

Jistě jde hledat praotce lidstva jako ztracenou ovci.Jistě chce navštívit ty, kdo se nacházejí v naprostých temnotách a ve stínu smrti;jistě přichází vysvobodit z bolestí uvězněného Adama spolu s uvězněnou Evou, jako Bůh i Evin syn.

Pán k nim vešel vyzbrojen vítězným křížem. Jakmile ho praotec Adam uviděl, v úžasu se bil v prsa a na všechny volal: „Můj Pán ať je se všemi!“ A Kristus Adamovi odpovídá: „I s tebou.“ Chápe ho za ruku a burcuje ho slovy: Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí.

Já jsem tvůj Bůh a pro tebe jsem se stal tvým synem; pro tebe a pro ty, kteří se mají z tebe narodit, nyní říkám a s veškerou mocí poroučím těm, kdo byli v poutech: Vyjděte ven. A těm, kdo byli v temnotě: Mějte světlo. A spícím: Vstaňte.

Přikazuji ti: Probuď se, spáči, přece jsem tě neučinil proto, abys prodléval spoutaný v podsvětí. Vstaň z mrtvých, neboť já jsem život těch, kdo zemřeli. Vstaň, dílo mých rukou, vstaň, můj obraze učiněný k mé podobě. Vstaň a vyjděme odtud. Neboť tys ve mně a já v tobě, jsme přece jedna nedílná osoba.

Pro tebe jsem se stal já, tvůj Bůh, tvým synem. Pro tebe jsem já, Pán, přijal tvou podobu služebníka. Pro tebe jsem já, který jsem na nebi, přišel na zem a do podsvětí. Pro tebe, člověče, jsem byl jako člověk, bez pomoci, odložený mezi mrtvé. Pro tebe, který jsi vyšel ze zahrady, jsem byl ze zahrady vydán Židům a v zahradě ukřižován.

Pohleď na můj poplivaný obličej, to jsem snesl pro tebe, abych v tobě obnovil dřívější dech. Pohleď na mé zpolíčkované tváře; to jsem snesl, abych tvou porušenou podobu obnovil opět k svému obrazu.

Pohleď na má zbičovaná záda; to jsem snesl, abych odstranil břemeno hříchů tížící tvá ramena. Pohleď na mé ruce šťastně přibité ke kmeni kříže; to pro tebe, jenžs kdysi nešťastně vztáhl svou ruku ke kmeni v ráji.

Usnul jsem na kříži a kopí proklálo můj bok. To pro tebe, který jsi usnul v ráji a nechal vyvést ze svého boku Evu. Můj bok vyléčil ránu ve tvém boku. Můj spánek tě vyvede ze spánku podsvětí. Mé kopí zadrželo kopí namířené proti tobě.

Vstaň, vyjděme odtud! Nepřítel tě vyvedl z rajské země; já už tě neusadím do ráje, ale na nebeský trůn. On tě zahnal od stromu života, který byl předobrazem; avšak já jsem sám život, a hle, jsem s tebou spojen. Určil jsem cheruby, aby tě opatrovali jako služebníci, a přikazuji jim, aby tě měli v takové úctě, jaká přináleží Bohu.

Trůn s cheruby je uchystán, nosiči jsou pohotově a připraveni, svatební komnata je vystrojena a jídla přichystána. Věčné stánky a příbytky jsou vyzdobeny, poklady věčných statků otevřeny a nebeské království je připraveno už od věků.