Duchovní četba

13.11.2020 07:00

K četbě dopuručuji tyto knihy:

 

Rod Bened, Čtyři svědkové, Hesperion, 2020.

Kniha srozumitelně vypráví o životě a učení apoštolských žáků, sv. Klementa Římského, sv. Ignáce Antiochijského, sv. Justina a sv. Ireneje z Lyonu. V knize dostaneme odpověď na následující otázky: Co bylo dřív, učení apoštolů, nebo Nový zákon? Jak žili a zemřeli žáci apoštolů? Jak žila prvotní církev? Odpovídá učení katolické církve učení apoštolů? S jakým falešným učením se musela prvotní církev potýkat?

 

Sean Davidson, Marie Magdalena, prorokyně eucharistické lásky, Hesperion, 2020.

Rozjímání o životě sv. Marie Magdalény.

 

Joanna Batkiewicz Brozek, Ježišu, ty sa postaraj, slovensky, Zaex 2018.

Kniha ve slovenštině o životě P. Ruota Dolindo. P. Dolindo je u nás známý jako autor novény odenvzdanosti. O jeho životě se ví málo. Byl současník a přítel P. Pia, ten k němu posílal kajícníky.

 

 

 

 

Jan Kronštadtský o duchovní četbě

 

Když člověk čte běžný časopis nebo noviny (články na internetu),

je to příjemná četba a lehce všemu uvěří.

 

Když se ale dá do čtení duchovního časopisu

nebo knihy nebo se začne modlit, padne na něj tíha,

budou ho mučit pochybnosti a nedůvěra

a přepadnou ho určité chmury a nechuť.

 

Mnozí tuto zkušenost potvrzují.

Z čeho pramení?

Samozřejmě nikoli ze samotných knih jako takových,

ale z vlastností jejich čtenářů, z jejich srdcí.

Avšak tou hlavní příčinou je ďábel, nepřítel všeho posvátného:

ale pak přichází ďábel a bere slovo z jejich srdcí (Lk 8,12).

 

Když čteme světskou literaturu,

nepřekážíme mu a také on nás nechává na pokoji.

Jakmile se však dáme do posvátných knih,

začneme přemýšlet o své nápravě a spasení,

jdeme proti němu, dráždíme ho, vyvoláváme v něm zlobu

a on nás napadne a začne nás mučit.

Co máme dělat?

Neupouštět od četby nebo od modlitby užitečné pro duši,

vytrvat a trpělivostí zachraňovat svou duši.

Když vytrváte, získáte své životy! (Lk 21,19), říká Pán.

 

Podobně je možné smýšlet o divadle a o chrámu, o jevišti i o bohoslužbě.

V divadle (u televize, u internetu) se mnozí cítí příjemně,

zatímco v chrámu je to pro ně nudné a jednotvárné.

Proč je tomu tak?

Je to proto, že v divadle je všechno přizpůsobeno libosti lidských smyslů

a ďáblovi tam nepřekážíme, naopak děláme mu radost.

On nám také dopřává zábavu a požitek a nechává nás na pokoji.

Jen se veselte, přátelé, říká si, jen se smějte a na Boha nemyslete!

 

V chrámu je vše uzpůsobeno k povzbuzení víry a bázně před Bohem,

zbožných pocitů i vědomí naší hříšnosti a zkaženosti.

A ďábel zasévá do našich srdcí pochybnosti, malomyslnost, smutek,

zlé, zlomyslné a potupné myšlenky;

člověk je celý rozmrzelý, je mu zatěžko vydržet hodinu stát

a co nejdříve běží ven.

 

Divadlo a chrám jsou dva protiklady.

První je chrám světa, druhý je chrám Boží,

první je svatyní ďábla, druhý Boha.

 

Můj život v Kristu, s. 87