Duchovní četba
K četbě dopuručuji tyto knihy:
Rod Bened, Čtyři svědkové, Hesperion, 2020.
Kniha srozumitelně vypráví o životě a učení apoštolských žáků, sv. Klementa Římského, sv. Ignáce Antiochijského, sv. Justina a sv. Ireneje z Lyonu. V knize dostaneme odpověď na následující otázky: Co bylo dřív, učení apoštolů, nebo Nový zákon? Jak žili a zemřeli žáci apoštolů? Jak žila prvotní církev? Odpovídá učení katolické církve učení apoštolů? S jakým falešným učením se musela prvotní církev potýkat?
Sean Davidson, Marie Magdalena, prorokyně eucharistické lásky, Hesperion, 2020.
Rozjímání o životě sv. Marie Magdalény.
Joanna Batkiewicz Brozek, Ježišu, ty sa postaraj, slovensky, Zaex 2018.
Kniha ve slovenštině o životě P. Ruota Dolindo. P. Dolindo je u nás známý jako autor novény odenvzdanosti. O jeho životě se ví málo. Byl současník a přítel P. Pia, ten k němu posílal kajícníky.
Jan Kronštadtský o duchovní četbě
Když člověk čte běžný časopis nebo noviny (články na internetu),
je to příjemná četba a lehce všemu uvěří.
Když se ale dá do čtení duchovního časopisu
nebo knihy nebo se začne modlit, padne na něj tíha,
budou ho mučit pochybnosti a nedůvěra
a přepadnou ho určité chmury a nechuť.
Mnozí tuto zkušenost potvrzují.
Z čeho pramení?
Samozřejmě nikoli ze samotných knih jako takových,
ale z vlastností jejich čtenářů, z jejich srdcí.
Avšak tou hlavní příčinou je ďábel, nepřítel všeho posvátného:
…ale pak přichází ďábel a bere slovo z jejich srdcí (Lk 8,12).
Když čteme světskou literaturu,
nepřekážíme mu a také on nás nechává na pokoji.
Jakmile se však dáme do posvátných knih,
začneme přemýšlet o své nápravě a spasení,
jdeme proti němu, dráždíme ho, vyvoláváme v něm zlobu
a on nás napadne a začne nás mučit.
Co máme dělat?
Neupouštět od četby nebo od modlitby užitečné pro duši,
vytrvat a trpělivostí zachraňovat svou duši.
Když vytrváte, získáte své životy! (Lk 21,19), říká Pán.
Podobně je možné smýšlet o divadle a o chrámu, o jevišti i o bohoslužbě.
V divadle (u televize, u internetu) se mnozí cítí příjemně,
zatímco v chrámu je to pro ně nudné a jednotvárné.
Proč je tomu tak?
Je to proto, že v divadle je všechno přizpůsobeno libosti lidských smyslů
a ďáblovi tam nepřekážíme, naopak děláme mu radost.
On nám také dopřává zábavu a požitek a nechává nás na pokoji.
Jen se veselte, přátelé, říká si, jen se smějte a na Boha nemyslete!
V chrámu je vše uzpůsobeno k povzbuzení víry a bázně před Bohem,
zbožných pocitů i vědomí naší hříšnosti a zkaženosti.
A ďábel zasévá do našich srdcí pochybnosti, malomyslnost, smutek,
zlé, zlomyslné a potupné myšlenky;
člověk je celý rozmrzelý, je mu zatěžko vydržet hodinu stát
a co nejdříve běží ven.
Divadlo a chrám jsou dva protiklady.
První je chrám světa, druhý je chrám Boží,
první je svatyní ďábla, druhý Boha.
Můj život v Kristu, s. 87