Je soukromá Mše soukromá?

25.03.2020 14:35

Je soukromá Mše svatá soukromá?

Kvůli šířící se epidemii koronaviru a nařízení vlády vydali biskupové rozhodnutí, že kněží mají sloužit Mše svaté soukromě. Jaký je význam soukromé Mše svaté, když ji slouží kněz bez účasti věřících?

Na jednu stranu v církevním zákoníku (CIC Kán. 906) stojí: „Bez spravedlivého a rozumného důvodu neslouží kněz Mši bez účasti alespoň nějakého věřícího.“ Pokyny vlády představují „spravedlivý a rozumný důvod.“ Na druhou stranu se můžeme zamyslet nad tím, jestli kněz, když slouží Mši svatou sám, ji slouží jen pro sebe, pro svou osobu.

V dekretu II. vatikánského koncilu „Presbyterorum ordinis“ ve 13. článku se můžeme dočíst: „V tajemství eucharistické oběti, jejímž přinášením plní kněží své přední poslání, se neustále koná dílo spásy. Proto se vřele doporučuje každodenní sloužení Mše svaté, protože je to úkol Krista a církve i tenkrát, když nemohou být přítomni věřící“.

Slavení Mše svaté je proto vždycky aktem Krista a Církve i bez fyzické přítomnosti věřících u oltáře. Když celebruje kněz Mši sám, slaví ji ve společenství s papežem, s biskupem, se svatými, ve společenství s jednou, svatou, katolickou a apoštolskou církví, která není omezena místem, jazykem, zahrnuje všechny časy i místa.

Počáteční slova Římského kánonu to objasňují:

Proto skrze Ježíše Krista,

tvého Syna a našeho Pána

pokorně žádáme a prosíme,

dobrotivý Otče:

přijmi a požehnej tyto dary,

tuto oběť svatou a nekrvavou.

V jednotě s tvým služebníkem, naším papežem N.,

s naším biskupem N.,

a se všemi, kterým je svěřena

pravá obecná, apoštolská víra,

obětujeme tyto dary

především za tvou církev, svatou a obecnou.

Po celém světe ji naplňuj pokojem, sjednocuj a veď.

Pamatuj Bože,

na své služebníky a služebnice,

které ti dnes připomínáme...

Pamatuj také na všechny kolem shromážděné;

vždyť jejich víru i zbožnost znáš.

Za ně ti přinášíme

a oni ti přinášejí tuto oběť chvály

za sebe i za všechny sobě blízké,

za život v bezpečí, za vykoupení a naději ve spásu

a modlí se k tobě

Bože věčný živý a pravý“.

 

I když věřící nemohou být fyzicky spojeni s knězem, mají podíl na slavení Mše svaté, která je vždy aktem Krista a Církve. Existuje tedy nespočet dobrých důvodů, proč kněží i dnes slouží Mši svatou v prázdném kostele.

 

Podobně píše dom Samuel, opat trapistického kláštera v Nových dvorech (Dom Samuel, Celým srdcem, 112n).

Kněz věří, že svátosti přinášejí účinek osobám, které je přijímají, ale zároveň také v to, že svátost má účinek ještě mocnější, že nepůsobí jen na věřící ve shromáždění, ale i v rámci společenství svatých, její působení je mnohem širší. Kněz, farář, řeholník, mnich, který denně slouží Mši svatou, na koho působí? Na své farníky, na ty, kteří jsou v kostele, nebo na celou svou diecézi, na svou zemi, na věřící i nevěřící celého světa?

Když farář z Arsu na počátku své služby sloužil Mši v prázdném kostele, měla stejnou účinnost, jako poslední bohoslužby jeho života, sloužené před početným davem usebraných věřících. Tyto poslední Mše byly viditelným plodem těch prvních účinných neviditelně.

Boží vtělení nemělo žádného svědka, kromě Panny Marie. Přesto se v ten den změnil osud světa. Poslední večeře čítala jen dvanáct učedníků, a přesto tato oběť spasila svět. Když se apoštolové rozešli po světě, neměli žádné farníky. Pozvolna svým slovem a slavením svátostí kolem sebe shromáždili věřící.“

Ještě před příchodem slovanských věrozvěstů působili na našem území iroskotští mniši, misionáři. Sloužili Mše svaté latinsky. Duchovně připravili Slovanský národ na úspěšnou misi svatých Cyrila a Metoděje.

Eucharistie si uchovává plnou sílu i v nechristianizovaném světě. Mše svatá přináší ovoce, i když je sloužena v prázdném kostele. Bůh nám neslíbil, že naše kostely budou jednou plné věřících. O působení dobré poloviny z jedenácti apoštolů, kteří byli u poslední večeře, nic nevíme, Bůh nám však slibuje, že naše služba ponese neviditelné plody v té míře, jak velká je naše láska k němu.

Věřit, že moc svátostí sahá dál než jenom k těm, jichž se přímo dotýká, a uznat modlitbu a četbu za pilíře našeho kněžského života, jsou naše hlavní povinnosti... Obnova, po níž všichni – zdánlivě tak marně – voláme, přijde cestou vnitřní obrody kněze, jeho každodenního slavení eucharistické oběti a jeho zbožné úcty k Nejsvětější svátosti. To je jediná cesta z našich slepých uliček.

 

Bože, věřím, že eucharistická oběť, kterou právě slavím,

Ti vzdává slávu a chválu, jenž Ti náleží,

že přináší světu spásu, to je každému člověku,

a přes všechny mé hříchy a viny a nespočetná selhání,

posvěcuje mou nebohou duši. (Modlitba otce Jeronýma)“

 

 

Ve stejném duchu píše Otec Jeroným trapistický mnich (Otec Jeroným Žít, žít – s. 30n):

Bratříčku, sloužím mši svatou v poslední noční hodinu, na konci chodby s několika oltáři – kolmé ke kostelu – která vystupuje do prostoru podobně jako molo vybíhající do širého moře. Můj oltář se nachází na konci tohoto mola, v místech, kde se obvykle staví maják. Dále už jsou jen temnoty, zneklidňující spousty vod, lidé vydaní nebezpečím moře. Za tyto lidi se modlím, za ně nabízím sílu svého přátelství s Bohem. Mnich-kněz, který o samotě slouží mši, se nevyhýbá ničemu, co je důležité. Jako každý jiný kněz stojí před Bohem a na rtech má moc Božího Syna. Hovoří k Bohu, Otci všech. Jeho paže jsou jen zpola otevřené, zpola pozdvižené k nebi, jako kdyby očekával, že ho Otec přitáhne k sobě a přitiskne na svou hruď. A kolem oltáře je shromážděno velké množství lidí, na které vzpomíná, jejichž jména předkládá a obětuje Bohu. Je opravu o soukromou mši kněze samotáře? V žádném případě! Kdyby každý z těch, kterým tato Mše prospěje, projevil svou přítomnost malým plamínkem, „osamělý“ oltář by se stal středem planoucí kaple. A kdyby se každý ohlásil květinou? Veliký záhon svěžích barev vy se rozprostřel všude kolem! Je to tedy jen zdánlivá samota a není v ní ani stopa smutku. Mnich-kněz touží po takovém společenství s Bohem, které není možné jinde než právě o samotě. Ta mu však neubírá schopnost přimlouvat se za druhé lidi.“