K adventu

O první adventní neděli se při všech bohoslužbách budou žehnat adventní věnce.

Využijte, prosím, celou adventní dobu ke svátosti smíření. Před Vánocemi nebude velké společné zpovídání. 

Začíná advent. Příroda spí. Život je ukryt. Život stromů se stáhl do kořenů. Pole už bývají pokryty sněhem. Ozimí osev zmizel. Zvířata vyhledávají skryté útulky a mnohá na řadu měsíců usnou ve svých norách. Ptáci, kteří zůstávají, poletují bez písně v holých větvích a obírají zmrzlé korálky bobulek. Uhasíná i sám den, jehož čas se úží na několik hodin zatlačován ráno i večer noční temnotou.

Také lidé se mají stahovat domů a jako celá příroda zanechávat činnosti a odpočívat. Země vydala své plody, hospodáři je sklidili. Nastává klidová doba roku. Je méně práce, dostatek zásob. Pracuje se stále, celý rok, ale teď jinak. Protože odpadá práce venku, soustřeďují se síly na práci doma. Prosinec dostal v našem jazyce jméno od toho, že bylo mláceno a prosíváno sklizené obilí. Spravují se stroje, nástroje, popřípadě vyrábí nové. Dřív bylo třeba zpracovat úrodu lnu, konopí, vlnu, postarat se o nové oděvy, dralo se peří. Lidé se na takové práce těšili, dělali je vsedě, a v teple. Při práci se povídalo, zpívalo, modlilo.

Tyto dlouhé zimní večery zformovaly základy takové mysli, jako byla mysl Boženy Němcové nebo Mikoláše Alše. Na adventní večery vzpomíná skoro stejně Dickens, Tolstoj, Andersen. (P. Petr Piťha, Adventní čas)

Co letos vzejde z mého adventního bdění?

Jak se letos ztiším já?

Jaký advent připravím svým dětem a vnoučatům?