Květná neděle

04.04.2020 18:08

Květná neděle

     Dnes jsme pozváni, abychom rozjímali o kráse svého Krále. Rozjímat a spatřit ve své duši pravého Krále, jímž je Kristus, však může pouze ten, kdo mu podřídí svůj rozum, kdo upřímně a zbožně miluje Jeho dobrotu a nevýstižnou shovívavost, kdo napodobuje Jeho pokoru a dobrovolnou poníženost a učí se podle nich žít. Dnešního dne ukázal Kristus, Král králů, svou hlubokou pokoru, kterou máme napodobovat, když si pro svůj vjezd do Jeruzaléma nezvolil osedlaného koně, ale prostého oslíka. Dnes nám ukázal svou dobrotu, když se – ač Vládce a Pán nebeských zástupů – neváhal stát Králem a Vladařem ubohých tuláků. O tom hovoří prorok Zachariáš: Raduj se, Siónská dcero, zaplesej dcero Jeruzalémská.

     Každá věrná duše, dcera Siónu a i Jeruzaléma – to znamená dcera matky Církve – musí dnes vyjít vstříc Kristu nejen tělesnými kroky, ale také všemi pocity své duše, s nadšeným srdcem a s veselím na rtech, s olivovými ratolestmi na znamení niterné zbožnosti a s palmovými ratolestmi, které znamenají vítězství a čest. Vždyť náš Král, Ježíš Kristus, zvítězil svou pokorou nad pyšným nepřítelem, ďáblem, a mocí své Krve osvobodil svůj lid. Proto dnes nepřichází s nádherou, nýbrž jako Pokorný a chudý Spasitel, který zvěstuje národům pokoj a volá je, aby přestaly milovat tento svět, a obrátily svou lásku a chválu k Bohu.        sv. Bonaventura

 

Náš Spasitel okusil triumf tak jako ostatního, tak jako smrti, neopovrhoval ničím z našich radostí, odmítl jenom hřích. Na své smrti si dal záležet, nic jí nechybí. Kdežto jeho triumf, to je triumf pro děti – lidový obrázek s oslátkem, se zelenými větvemi a s venkovany, kteří tleskají rukama. Roztomilá, trochu ironická parodie císařské moci. Náš Spasitel jakoby se usmíval a říkal nám : „Neberte tyto věci příliš vážně, ale jsou dovolené triumfy, není zakázáno triumfovat. Já nechci, aby třeba Jana z Arcu si myslila, že dělá něco zlého až bude vstupovat do Orleansu pod květinami a korouhvemi ve své krásné tunice ze zlatého sukna. Poněvadž vám na něm tolik záleží, mé děti, posvětil jsem i ten váš triumf, požehnal jsem jej, tak jako jsem požehnal víno vašich vinic.“ G. Bernanos, Deník venkovského faráře, str.162

 

U paty kříže bychom měli denně rozjímat, abychom pochopili veškeru tíhu odpovědnosti za svůj život. Jestliže Bůh trestá na svém nevinném Synu takto naše hříchy, jak by je asi musil ve své spravedlnosti trestat na nás?

V rozjímáních u kříže čerpali Svatí odvahu k boji se světem, ďáblem a svou přirozeností. Zde získali moudrost, která je naučila správně všecko oceňovat. U kříže zavrhli všecko dočasné a pomíjející a dali se v běh za postřehnutou nekonečnou krásou a svatostí.

Zkusme také pohlédnout v umučení obličej našeho Vykupitele! Nebojme se tohoto pohledu, jenž dodá naší duši teprve pravého světla, abychom se dovedli bez úrazu proplésti všemi nástrahami vezdejšího života!

Proto musíme být Spasiteli povinni neskonalým díkem, že denně při Mši sv. znovu se za nás obětuje; nekrvavě sice, ale se stejnou ochotou, se stejnou oddaností, se stejnou láskou k Otci a k nám.

Neostýchejme se poplakat si při čtení tohoto nejhroznějšího dramatu, jehož autorem jsou pekelné síly, uvolněné naší hříšností, a jehož představitelem je nejkrásnější ze synů lidských.

Nebe i země jsou diváky, kteří nemohou nic lepšího udělat, než klesnout na kolena pod kříž a nechat se omývat drahocennou Krví nekonečné ceny.

Smrt a muka Kristova jsou nejen známkou nekonečné lásky Otcovy, který tak svět miloval, že Syna svého jediného poslal, aby jej vykoupil, ale také přeněžné lásky Syna Božího k nám, pro něž toto všecko s ochotou trpěl.