Postní doba

17.02.2021 10:04

Popeleční středou začíná posvátná doba postní.

Nejposlednější příprava na Velikonoce. Liturgie postní doby nás vede k vnitřní duchovní obnově a vybízí nás k větší soustředěnosti, sebeovládání, kajícnosti a smírnému odčiňování hříchů.

V době postní vedeme jednoduchý život s menším množstvím jídla a požitků. Vynecháme internet, televizi a drogy (i alkohol a cigarety), budeme více chodit pěšky a většinu dne strávíme mlčením. Dáme si záležet, abychom zodpovědně pracovali, abychom se nemíchali do cizích záležitostí a naopak věrně se starali o to, co je naší povinností. Budeme poctiví nejen vůči lidem — přátelům i nepřátelům, ale také vůči Bohu. To znamená poctivost v každodenní ranní a večerní modlitbě; poctivost v postu (nejen na Popeleční středu a Velký pátek, kdy je přísný půst, to je půst od masa a půst újmy, ale budeme se postit i každý pátek); a také poctivost v almužnách (jsou potřební malomocní, adoptované děti, potřebné jsou chudé farnosti, potřební jsou nezaměstnaní, také žebráci a bezdomovci).

Bud'me štědří nejen hmotně, ale i modlitbou. Je vhodné znovu si v katechismu přečíst: Postní řád a výčet skutků milosrdenství tělesného i duchovního. Rovněž výčet „hříchů proti Duchu Svatému", „hříchů do nebe volajících" a „hříchů cizích", tedy těch, na kterých máme podíl, i když je udělají druzí.

Pro dobu postní platí mimořádným způsobem toto: Žijeme ve velkém omylu, když si myslíme, že stačí, aby nám naše hříchy odpustil Bůh. S Bohem jsme ve smíru, ale příroda a její zákony se pomstí. (Jestliže kouřím, mohu prosit, jak chci, rakovinu stejně dostanu, i když mně Bůh můj hřích odpustil). Ke zpovědi, k odpuštění hříchů tedy náleží pokání — konání dobra.

Dávání náhrady za hříchy své i hříchy druhých. Vyrovnávání dluhu, který máme vůči Bohu, lidem i Zemi. To děláme především trpělivým snášením bolesti, těžkostí života, neúspěchu a životních proher. Dále střídmostí, poctivým životem a ohledem na druhé. A hlavně podřizováním se Pravdě. Hranice mé svobody určuje Pravda. Pravdu nemusím hledat, ta je dána. Ježíš Kristus je Pravda. Křesťan se pokouší o něco nesmírně těžkého, když se snaží vést život podle Božích přikázání. A proto někdy selže. Jeho lítost je pak větší než výčitky pohanovy, protože ví, že urazil svou Lásku. Hluboká lítost nepramení z toho, že člověk přestoupil nějaký zákon, ale z vědomí, že porušil svůj vztah k Boží lásce. K uzdravení je však třeba ještě jednoho prvku, a to dostiučinění a náhrady škody. Dostiučinění není uplakaná záležitost. Při lítosti mohou téci slzy, ale při dostiučinění teče pot. Nestačí říci Pánu Bohu, že je nám to líto, a pak všechno pustit z hlavy. Protože hřích narušuje rovnováhu mezi spravedlností a láskou., je k narovnání třeba také mnoho úsilí a dřiny.