Trojí rod Páně

Trojí rod Páně

František Sušil

Zda-li víš ty duše rozmilá, kolikerý rod Kristus má? To ti církev na Vánoce dí, kážíc knězi sloužiti tré mší. Když ta první mše se počíná, krajina jest v půlnoc odína. Značí každému to člověku, že se zrodil z Otce od věku. Přepodivný je ten Boží rod, nevystihlý, jak hloub mořských vod. Jako půlnoc zastírá se tmou, tak rod ten jest zastřen mhou. Nelze dále o něm hovořit, třeba hluboce se pokořit.

K druhé mši se tehdy zazvoní, když se noc již ke dni nakloní. Druhá mše ta, z rána sloužená narození druhé znamená: Jak se zrodil z Panny Marie, z Panny čisté jako lilie. Když on přišel v těle, prchla noc, a den světlý ujal věčnou moc. I rod ten jest divné osnovy, žádná řeč o něm dost nepoví. Zázrak je to všechněch zázraků, duch náš stojí tu jak v omraku. Pokory to Boží věčný sloup, nevystihlá je to lásky hloub. Hloub ta vší se mysli zamyká, ani anděl do ní nevniká.

Třetí svatá mše se sloužívá, když den v jasnotu se odívá. Tím se tobě ten rod naskýtá, když Pán do duše ti zavítá. V duši lidské hodlá bytovat, tam mu chrám má člověk budovat. Tam se tobě zas chce narodit, duši tvé chce věčně vévodit. Ó měj Mariinu útrobu, vezmi na se Páně podobu! Jak den víc a víc se rozžehá, tak nechť v tobě láska vyšlehá. Proměň docela se v jeho tvar, oddej se mu na vše věky v dar. Běda, když Pán tluče na dvéře a se k němu člověk nebéře! Ale blažen, kdo mu otvírá, a své srdce jemu rozstírá. Tomu andělů sněm libě hrá, a on v sobě celé nebe má.