Velikonoční sobota

Zmrtvýchvstalý nepřichází ke svými učedníkům, aby s nimi zůstal ve své pozemské podobě, ale aby je vyslal tak, jako byl On poslán Otcem: Jako mě poslal Otec, tak já posílám vás. Tak je zjeven konečný smysl vtělení Božího Syna a jeho skrytého života, povolání učedníků, tří let veřejného působení, Jeho utrpení, smrti na kříži a zmrtvýchvstání. Ježíš nepřišel kvůli sobě samému, nýbrž pro všechny lidi. Stejně tak nebyli ani učedníci povoláni pro sebe, ale kvůli těm, ke kterým je Ježíš pošle. Kristus se snaží svým učedníkům říci: „Tak jako jsem já nežil a neumíral sám pro sebe, ale pro Otce a pro vás, tak už ani žádný z vás nežije pro sebe, ale pro mne, pro mého Otce a pro ty, ke kterým vás pošlu. Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu. Vždyť proto Kristus umřel a ožil, aby se stal Pánem i mrtvých i živých (Řím 14,7-9).
Panování Vzkříšeného nad živými i mrtvými je možné pouze tehdy, když všichni živí (žijící v milosti) i mrtví (žijící v hříchu) přijmou milost odpuštění a smíření vyslouženou pro ně na kříži. Proto posílá Ježíš své učedníky ke všem lidem, aby mohli zvěstovat Radostnou zvěst o odpuštění jejich nepravostí.
Vzkříšený Pán je si však plně vědom toho, že učedníci jsou stále ještě ustrašení. Ačkoliv se vědomím Mistrova zmrtvýchvstání změnila perspektiva jejich života, zůstávají dále slabými tvory, kteří snadno podléhají zmatku a strachu. Aby tedy vůbec byli schopni splnit ono velké poslání, jež jim bylo svěřené, zaslibuje jim Pán moc a odvahu Ducha Svatého, která provázela celý Jeho život: Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec. Jan říká: Ježíš na ně dechl a řekl jim: Přijměte Ducha Svatého. Duch Svatý o Letnicích pak vytvoří ze zmatených a ustrašených učedníků nové společenství – církev: ta bude hlásat evangelium obrácení a odpuštění hříchů až na sám konec světa. Spolu s posláním dostávají moc odpouštět a moc zadržovat hřích.