Velký pátek

02.04.2021 06:53

Litanie na Velký pátek

Pane smiluj se.

Kriste smiluj se.

Pane smiluj se.

 

Bože náš nebeský Otče, smiluj se nad námi.

Bože Synu, Vykupiteli světa, smiluj se nad námi.

Bože Duchu Svatý, smiluj se nad námi.

Bože v Trojici jediný, smiluj se nad námi.

 

Ježíši, Synu Boha živého, smiluj se nad námi.

Ježíši, který ses z lásky k nám vtělil,

Ježíši, který jsi toužil po našem vykoupení,

Ježíši, který jsi chtěl za nás trpět a zemřít,

Ježíši, který jsi v předvečer svého utrpení ustanovi Svátost lásky,

Ježíši, který jsi při poslední večeři konal velekněžskou modlitbu,

Ježíši, který ses v Getsemanské zahradě krví potil,

Ježíši, který jsi z rukou svého Otce ochotně přijal kalich utrpení,

Ježíši, který jsi byl jedním z učedníků zrazen,

Ježíši, který jsi byl spoután a vlečen do domu veleknězova,

Ježíši, který jsi byl obklopen živými svědky a tak odsouzen,

Ježíši, který jsi byl Petrem třikrát zapřen,

Ježíši, který jsi byl v žaláři políčkován a tupen,

Ježíši, který jsi byl předveden před Piláta a pak před Heroda,

Ježíši, který jsi byl ukrutně zbyčován a pak trním korunován,

Ježíši, který jsi byl jako zlosyn všemi zavržen,

Ježíši, který jsi byl vydán na smrt kříže, pod nímž jsi třikrát klesl,

Ježíši, který ses na své křížové cestě setkal se svou Matkou,

Ježíši, který jsi svůj obličej do roušky Veroničiny otřel,

Ježíši, který jsi napomenul plačící jeruzalémské ženy,

Ježíši, který jsi se Šimonem z Cyrény nesl svůj kříž,

Ježíši, který jsi byl na Kalvárii roucha zbaven,

Ježíši, který jsi byl na kříž přibit a hrozně trpěl,

Ježíši, který ses za své mučitele modlil,

Ježíši, který jsi kajícímu lotrovi ráj slíbil,

Ježíši, který jsi nás v Janovi odevzdal své Matce,

Ježíši, který jsi okusil opuštěnost, když jsi za nás tři hodiny trpěl,

Ježíši, který jsi na kříži spásy žíznil,

Ježíši, který jsi dílo vykoupení dokonal a odevzdal do rukou Otcových,

Ježíši, který jsi byl na kříži proboden,

Ježíši, který jsi nás svou smrtí s Otcem usmířil,

Ježíši, který jsi svou smrtí hřích, peklo a smrt přemohl,

Ježíši, který jsi nám svou smrtí otevřel brány ráje,

Ježíši, který jsi byl Josefem a Nikodémem z kříže sňat a do hrobu položen,

Ježíši, který jsi byl nejdříve na klín Bolestné Matky položen,

Ježíši, který jsi byl v zapečetěném hrobě hlídán,

Ježíši, který shlížíš na nás dobrotivě ze svatostánku ve Státosti,

Ukřižovaný Synu Boží,

 

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

 

Bůh nás dobrotivě obdařil ve svém milém Synu,

v němž máme vykoupení skrze jeho Krev.

Vpravdě bolesti naše on nesl a neduhy naše snášel, obětován byl,

protože sám chtěl a neotevřel svá ústa, jako beránek, který má být ostříhán.

 

Modleme se.

Věčná lásko, Beránku nevinný, který jsi sňal hříchy celého světa, prosíme dej, aby žádný, kdo v Tebe věří, doufá a Tebe miluje, nazahynul! Pro nesmírné bolesti které jsi pro nás přetrpěl, dej nám, prosíme, abychom ovoce Tvého utrpení a smrti zužitkovali pro spasení duše.

Nejlaskavější Ježíši, který jsi svou přehořkou smrtí kříž posvětil a učinil prostředkem ke spasení, očisť a posvěť naše duše, aby nám byl tvůj svatý kříž klíčem do ráje a znamením věčné svlávy a spásy.

Ukřižovaná lásko, ve svátosti oltářní přítomná, přijmy nás do své ochrany, abychom kráčeli po všechny dny života ve Tvých šlépjejích a Tebe spatřili ve slávě Tvého království, kde s Bohem Otcem v jednotě Ducha Svatého žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.

 

Všechno záleží na kříži. Není jiné cesty k životu a k pravému vnitřnímu pokoji než cesta kříže. Kráčej, kudy chceš, hledej cokoli chceš, a nenajdeš vznešenější a bezpečnější cesty na této zemi než cestu kříže. Uspořádej a zařiď si všechno, jak sám chceš a jak rozumíš a shledáš, že vždycky se musí chtěj nechtěj něčím trpět. A tak vždycky dojdeš ke kříži. Buď pocítíš tělesnou bolest, nebo budeš vnitru snášet duchovní strast. Někdy tě opustí Bůh, jindy tě budou soužit bližní, ale nejčastěji budeš na obtíž sám sobě. Kříž nás čeká všude, neboť ať přijdeš kam přijdeš, všude s sebou neseš sebe sama a všude najdeš sám sebe. Poneseš-li kříž ochotně, sám tě ponese a povede k vytouženému cíli. Poneseš-li však svůj kříž nerad, sám si jej ztížíš a učiníš krutým břemenem. Odhodíš-li jeden kříž, hned najdeš jiný, a možná těžší. Čím kdo v duchovním životě pokročí výše, tím těžší kříže zpravidla nachází, protože muka pozemského vyhnanství rostou zároveň s láskou. Čím víc je tělo sklíčeno utrpením, tím víc sílí duch vnitřní milostí.

Tomáš Kempenský, Následování Krista

 

Utrpení je nutným důsledkem a zároveň i nástrojem k poznávání světa. Kde je bolest, tam je i světlo, tam je i ustavičná vnitřní svěžest. Bolest nedovolí člověku usnout. Čteme-li nějaký text, zjišťujeme, zda je psán z vnitřní bolestné bdělosti nebo je to jen racionální konstrukce a fráze. Vnitřní bolestná bdělost dává život textům a zaručuje jejich životnost i pro zítřek.

V. Neuwirth, Apokalyptický deník, strana 175


U paty kříže bychom měli denně rozjímat, abychom pochopili veškerou tíhu odpovědnosti za svůj život. Jestliže Bůh trestá na svém nevinném Synu takto naše hříchy, jak by je asi musel trestat na nás? V rozjímáních u kříže čerpali Svatí odvahu k boji se světem, ďáblem a svou přirozeností. Zde získali moudrost, která je naučila správně všecko oceňovat. U kříže zavrhli všecko dočasné a pomíjející a dali se v běh za postřehnutou nekonečnou krásou a svatostí.

Zkusme také pohlédnout v umučení obličej našeho Vykupitele! Nebojme se tohoto pohledu, jenž dodá naší duši teprve pravého světla, abychom se dovedli bez úrazu proplésti všemi nástrahami vezdejšího života!

Proto musíme být Spasiteli povinni neskonalým díkem, že denně při Mši sv. znovu se za nás obětuje; nekrvavě sice, ale se stejnou ochotou, se stejnou oddaností, se stejnou láskou k Otci a k nám.

Neostýchejme se poplakat si při čtení tohoto nejhroznějšího dramatu, jehož autorem jsou pekelné síly, uvolněné naší hříšností, a jehož představitelem je nejkrásnější ze synů lidských.

Nebe i země jsou diváky, kteří nemohou nic lepšího udělat, než klesnout na kolena pod kříž a nechat se omývat drahocennou Krví nekonečné ceny.

Smrt a muka Kristova jsou nejen známkou nekonečné lásky Otcovy, který tak svět miloval, že Syna svého jediného poslal, aby jej vykoupil, ale také přeněžné lásky Syna Božího k nám, pro něž toto všecko s ochotou trpěl.




Žádné lidské srdce neprošlo tak temnou nocí, jako Syn člověka v Getsemanech a na Golgotě. Do nevysvětlitelného, nezdůvodnitelného tajemství opuštěnosti Bohem umírajícího Božího Syna nedokáže proniknout žádný pátrající a hloubavý lidský duch.
Ježíš však může vyvoleným duším dát ochutnat něco z této nesmírné hořkosti. Jsou to jeho nejdůvěrnější přátelé, u kterých se s tím počítá jako s poslední zkouškou jejich lásky. Jestliže před tím necouvnou, ale nechají se ochotně vést do temné noci, potom se jim ona stává vůdcem a světlem.

Sv. Jan od Kříže
 


Hořké utrpení a smrt našeho Vykupitele je nejpřitažlivější a zároveň nejsilnější pohnutkou, jež v tomto smrtelném životě může oživovat naše srdce. Děti kříže se chlubí podivuhodnou hádankou, které svět nerozumí: „Ze smrti toho, jenž všechno pohlcuje, vzešel pokrm naší útěchy“. A ze smrti, jež je silnější než všechno, vytekla sladkost naší lásky.
      Hora Kalvárie je horou milujících. Každá láska, která nepochází z hořkého utrpení a smrti Vykupitelovy, je lehkomyslná a nebezpečná. Neblahá je smrt bez smrti Vykupitelovy; neblahá je i láska bez smrti Vykupitelovy. Láska a smrt jsou v utrpení našeho Pána tak smíšeny, že člověk nemůže nosit v srdci jednu bez druhé. Na Kalvárii nemůže mít život bez Lásky, ani lásku bez Jeho smrti. Ostatně, všechno je buď věčná smrt, anebo věčná láska, a celá křesťanská moudrost spočívá v tom, abychom si mezi oběma dobře zvolili.
Sv. František Saleský, Teofila
 

 

 

Od té doby, co pněl Spasitel na kříži, stal se kříž kotvou naší Víry, odůvodněním naší Naděje a zřídlem naší Lásky.

Všecka naše radost i bolest stává se pohledem na kříž duchovnější a vznešenější; naše smrt počíná býti u paty kříže životem. Rozjímání o utrpení Krista je manou, která pro všecky stavy naší duše přináší něco lahodného, vždycky to, co právě potřebujeme, co nás může zcela nasytit a ukojit. Kříž je kniha, ve které můžeme bez ustání obracet a vždycky se dozvíme něco nového, úžasného a dojemného. Činíme to?

Nebo snad odkládáme kříž proto, aby nám tak výmluvně nevyčítal, co způsobily naše hříchy a aby nás nerušil v naší spokojenosti, ve které jsme se sebou samými v klidu, jenž však jest klidem mrtvolným? Budeme-li jednou umírat s křížem v ruce, budeme mít vědomí, že se držíme nejpevnější kotvy, od které nás nemůže už nic odtrhnout. Před tímto znamením prchají všecky temné mocnosti, které byly jím úplně přemoženy a potřeny. Žijme tak, aby okamžik, v němž se na obloze objeví znamení kříže v lesku a slávě, byl naším nejradostnějším okamžikem, v němž se nám otevrou už pro vždycky brány nebes!


 

Jsou lidé, kteří volají po vůdci, a jsou lidé, kteří o něm nechtějí ani slyšet. Tato chuť není vždy stejná. Mění se v různých příležitostech, i v různých náladách a také představy o vůdcích časných i věčných jsou proměnlivé. Jsou různé představy, ale i různí vůdcové.
Podle víry nejenom potřebujeme, nýbrž i máme vůdce, za kterého máme být vděční. Máme svého vůdce a tím vůdcem je náš Spasitel. Od každého vůdce se žádá, aby někam svůj lid vedl. I náš Spasitel svůj lid někam vede. Náš Spasitel nás nemůže vést jen tak nějak na nějaké neslavné místo.
Náš Spasitel nás vede za sebou na Golgotu. To je na světě hlavní cesta a cíl. Vede-li nás, je-li naším vůdcem, uznáváme-li ho jako svého vůdce, pak musíme jít cestou, kterou šel a jde před námi. Pán Ježíš nás nespasil tím, že šel na svatbu do Kány Galilejské, ani tím že vstupoval do domů svých přátel, do rybářských loděk, na horu Tábor, nýbrž tím, že šel na horu Golgotu a nesl si svůj kříž. A řekl nám, nejen že on je cesta, ale nýbrž i to, abychom vzali svůj kříž a následovali ho. O cestě, kterou nastoupil náš Pán víme, že je cesta Božské modrosti. Kříž je cíl, před kterým si stovky a tisíce lidí zakrývají oči. Je to cíl, o kterém se raději nemluví, ale nic naplat, je to pravý a opravdový cíl.

Jaroslav Durych
 

 

Nevím, jak jsi veliký, ani ty sám toho nevíš.

Aby tě spasilo, nebe se rozhodlo k obětem, k mukám

a potupám, jejichž hrůzu by duch lidský nepochopil,

protože dějíce se na osobě nekonečné bytosti,

jsou samy nekonečné.

Bylo by stačilo zničit svět.

 

Jest zatěžko duchu sledovat tuto myšlenku.

Jsme předmětem lásky beze jména.

 

Tato obludná láska vyčkává sice,

protože chce naše svobodné rozhodnutí;

ale při tom stále číhá,

a jak jen na okamžik přestaneme se jí vzpírat

(neboť to je hlavním křesťanovým zaměstnáním),

vrhá se nám do náručí,

usidluje se v našem srdci, jež to nechápe,

převrací náš život

a činí nás odpornými sobě samým i celému světu.

 

Neopouští nás nikdy, neboť její žádost jest věčná.

Při sebe menší známce slabosti vrhá se na naši duši,

osvobozuje ji od ní samé, duše se zmáhá šílenství,

a hůře než to, duše láskou tou otupí pro vše světské.

Stává se účastnou trýzní této lásky,

vzbuzuje v ní tužby, jimž nenalézá výrazu,

žádost, které si nemůže přiznat,

láska ta v ní vzrůstá a zabila by ji, kdyby mohla zemřít,

ale žije, aby trpěla.

 

Sv. Terezie z Lisieuxe pokárala novicku, která ji pravila,

že si postěžuje na své utrpení Pánu Ježíši

a že se vypláče u Jeho nohou,

On aspoň že jí vždycky porozumí a ji potěší.

Pravila jí:

 

Plakati před Pánem Bohem? Toho se chraňte!

Před Ním smíte ještě méně být smutná než před tvory.

Vždyť náš dobrý Mistr má jen naše kláštery,

aby se potěšil; přichází k nám, aby si odpočinul

a zapomněl na ustavičné stesky svých přátel ve světě.

Vždyť zde na zemi se pořád pláče a naříká

a neuznává se blaho Kříže;

a vy chcete jednat jak obyčejní smrtelníci?

Upřímně mluvíc, to není láska nezištná.

Na nás jest, abychom Ježíše potěšovaly, a ne On nás!

Vím, On má tak dobré srdce,

že když pláčete, osuší vaše slzy, ale sám odejde smuten,

protože si nemohl u vás odpočinout“.