Zelený čtvrtek, adorace v Getsemanské zahradě
Noční bdění - adorace:
ADORACE O EUCHARISTII
Na začátku je píseň:
Píseň 717 Sione, chval Spasitele 2. a 3. sloka
Jim Bishop: Den, kdy zemřel Kristus str. 90-92 (Vyšehrad, Praha 1971)
Pak píseň:
Píseň 716 Pojďme uctít poklonou celá
CM kancionál I. str. 748
Píseň 714 Ó pokrme pocestných
CM kancionál II. str. 749
Píseň 718 Skrytý Bože
CM kancionál III. str. 750
Píseň 717 Sione, chval Spasitele (5. a 6. sloka)
CM kancionál IV. str. 751
Píseň 712 Klaním se ti vroucně (5. a 6. sloka)
CM kancionál V. str. 752
Píseň 712 Klaním se ti vroucně (2. a 3. sloka)
CM kancionál VI. str. 753
Litanie k Nejsvětější Svátosti oltářní
A závěrečná píseň: Píseň 719 Svatý, svatý, svatý (celá)
ADORACE V ZAHRADĚ
Píseň 308 Křesťanská duše (1. - 4. sloka)
Jim Bishop: Den, kdy zemřel Kristus str.: 182-185
Pak píseň s rozjímáními:
Píseň 307 Kristus příklad pokory (1. a 2. sloka)
Foucauld: Znamení pouště str. 225
Píseň 307 (3. a 4. sloka)
Foucauld: Znamení pouště str. 226
Píseň 312 Nedejme se k spánku (1. a 2. sloka)
Foucauld: Znamení pouště str. 228
Píseň 312 (3. a 4. sloka)
Foucauld: Znamení Pouště str.: 232
Litanie o Krvi Páně
A na závěr píseň: Píseň 310 Poděkujme Kristu Pánu
315 Svatý Bože, Svatý Silný
301 Ach, můj nejsladší Ježíši (4 sloky)
ADORACE O EUCHARISTII
Litanie k Nejsvětější Svátosti Oltářní
Pane, smiluj se nad námi Kriste, smiluj se nad námi
Pane, smiluj se nad námi
Ježíši, uslyš nás. Ježíši, vyslyš nás.
Otče s nebes, Bože, smiluj se nad námi.
Synu, Vykupiteli světa, Bože,
Duše Svatý, Bože,
Svatá Trojice, jeden Bože,
Ježíši, jenž jsi pravý Bůh a pravý člověk,
Ježíši celý a skutečně zde přítomný,
Svátosti klanění hodná, smiluj se nad námi.
Chlebe živý, jenž jsi s nebe sestoupil,
Chlebe, jenž jsi byl dán světu pro ŽIVOT,
Skrytý Bože a Spasiteli,
Pokrme vyvolených,
Plode stromu života,
Studnice milostí,
Oběti věčná,
Neposkvrněný Beránku,
Chlebe andělský,
Poklade věřících,
Rozkoši svatých duší,
Koruno divů Božích,
Usmíření hříšníků,
Pouto lásky a pokoje,
Útěcho zarmoucených,
Pokrme hladovějících,
Léku nemocných,
Posilo umírajících,
Záruko budoucí slávy,
Milostiv nám buď, odpusť nám, Ježíši.
Milostiv nám buď, vyslyš nás, Ježíši.
Od nehodného přijímání Tvého svatého Těla a Krve,
Od žádostivosti těla, vysvoboď nás, Ježíši.
Od žádostivosti očí,
Od pýchy života,
Skrze svou touhu, s kterou jsi spěchal jíst s učedníky beránka velikonočního,
Skrze pokoru, s kterou jsi svým učedníkům nohy umýval,
Skrze lásku, s kterou jsi Nejsvětější Svátost ustanovil,
Skrze své svaté Tělo a Krev, jež jsi nám v této Svátosti zanechal,
Skrze ránu svého Nejsvětějšího Srdce,
Skrze oslavené rány svého Nejsvětějšího Těla,
My hříšníci, prosíme Tě, vyslyš nás.
Abys v nás víru, úctu a zbožnost k Nejsvětější Svátosti zachoval a rozmnožil,
Abys nás přivedl k častému přijímání tohoto nebeského Chleba,
Abys nás uchránil smrtelného hříchu,
Abys nás ve Své milosti zachoval a sílil,
Abys nás chránil před úklady ďábelskými,
Abys v nás zapálil oheň Své lásky,
Abys nás sílil v hodině smrti tímto nebeským Pokrmem,
Abys nás přivedl k svatební hostině věčného života,
Beránku Boží, jenž snímáš hříchy světa,
odpusť nám, Ježíši.
vyslyš nás, Ježíši.
smiluj se nad námi, Ježíši.
Ježíši uslyš nás. Ježíši, vyslyš nás.
Pane, smiluj se nad námi Kriste, smiluj se nad námi
Pane, smiluj se nad námi
Chléb s nebe dal jsi jim.
Všelikou rozkoš v sobě mající.
Modleme se:
Bože, jenž jsi nám v podivuhodné Svátosti památku Svého umučení zanechal,
uděl nám, prosíme,
abychom svatá tajemství Tvého Těla Krve Tvé tak uctívali,
abychom ovoce Tvého vykoupení stále v sobě zakoušeli;
jenž žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.
Jim Bishop, Den, kdy zemřel Kristus
Z kapitoly: Deset hodin večer:
Ježíš se podíval kolem stolu na jedenáct apoštolů, kteří mu zbyli.
Jedli s chutí těch, kdo znají, co je hlad.
Naslouchal jejich hovoru, zkoumal jejich myšlenky
a znovu se přesvědčoval o tom, co už věděl – že jsou to dobří lidé.
Byl zarmoucen, protože s nimi prožíval poslední chvíle
a měl jim ještě tolik co říci.
Když dopili třetí pohár vína,
viděl, že někteří z apoštolů se na něj dívají v očekávání
že zakončí slavnosti večeří.
Opřel se o loket a zpola se posadil, aby hleděl všem do obličeje včetně Petra.
„Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka dříve, než budu trpět,“
řekl hlubokým jasným hlasem ke sklíčeným posluchačům.
Část bolesti, již připravovala budoucnost, pronikla k jejich srdcím.
„Pravím vám,“ pokračoval zvedaje zvolna pravici,
„že už ho nebudu jíst, dokud se nenaplní v Božím království.“
Apoštolové zmateni tajemnými slovy mluvili šeptem mezi sebou.
Nechápali, jaké události musí předcházet tomuto naplnění
ani co míní naplněním. Myslí snad nové velikonoce? A kde budou?
Od kdy do kdy? Má snad na mysli blížící se konec světa?
Zatím co se tiše dohadovali, vzal do ruky kulatý nekvašená chléb.
Apoštolové ztichli a zpozorněli.
Vstal. Pozvedl ruku nad chléb a podíval se tmavýma očima vzhůru.
S téměř nepohnutých rtů splynulo sotva slyšitelné požehnání.
Stejně tiše pak poděkoval, rozlámal chléb a dal každému z jedenácti kousek.
„Toto je mé Tělo,“ řekl, „které se za vás vydává. Vezměte a jezte.“
A oni začali jíst chléb, ale nechápali jeho počínání,
leda v tom, že se náhle odchýlil od velikonočního obřadu.
Usmál se na ně. „Čiňte to na mou památku.“
Teď pochopili. Chtěl, aby to dělali znovu a znovu, až už nebude mezi nimi.
Ježíš se vrátil k svému lehátku a vzal velký kovový kalich,
který stál na stole a byl naplněn vínem smíšením s vodou.
Apoštolové dojídali Chléb a dívali se na Mistra.
Opět pohlédl vzhůru a zašeptal druhou modlitbu.
Pak obešel jednoho po druhém a podal každému kalich.
„Pijte z toho všichni,“ řekl, „neboť toto je má Krev Nového zákona,
která bude prolita za mnohé na odpuštění hříchů.“
Pili a Ježíše je pozoroval s potěšením.
„Ale pravím vám,“ pokračoval
„od této chvíle nebudu pít z tohoto plodu révy až do onoho dne,
kdy ho budu pít nový v Božím království.“
I když tito prostí lidé dosud neznali to,
co je měl teprve naučit Duch Svatý,
chápali význam chleba a vína,
protože jedno nazval svým Tělem a druhé Krví
a řekl, že to mají činit na Jeho památku.
Věděli, že v této chvíli se oddělil od řádu staré Judeje
a založil nový řád, novou úmluvu s Bohem,
prostředek spasení pro všechny lidí;
Bohočlověk se obětoval z lásky, jako se obětuje obětní beránek.
Někteří z apoštolů si možná nedovedli vysvětlit,
proč Ježíš učinil tuto úžasnou věc,
proč jim dal jíst své Tělo a pít svou Krev v Jidášově nepřítomnosti.
Ale Petr a Jan věděli, proč musel počkat s ustanovením nové svátosti,
až pokladník odejde.
Chtěl mít kolem sebe novou naději světa
neposkvrněnou přítomností hříšníka.
I.
K: Chválena a velebena budiž Nejsvětější Svátost Oltářní,
neboť zde je Chléb, o němž Ježíš Kristus řekl:
„Toto je mé Tělo, které se za vás vydává.“ (1 Kor 11,24)
V: Chválena a velebena budiž Nejsvětější Svátost Oltářní, –
neboť zde je nápoj, – o němž Ježíš Kristus řekl:
K: „Toto je má Krev, Nového Zákona,
která se vylévá za mnohé na odpuštění hříchů.“ (Mat 26,28)
V: Chválena a velebena budiž bez ustání – Nejsvětější Svátost Oltářní.
K: Pane Ježíši Kriste,
Tys ustanovil Nejsvětější Svátost Oltářní na památku své smrti.
Když vysloví kněz slova proměnění,
je přítomno na oltáři Tvé svaté Tělo a Tvá svatá Krev
jako Tvá a naše Oběť nebeskému Otci.
Obnovuje se nekrvavým způsobem Tvá Oběť na kříži
a prameny milosti stékají na Tvou svatou Církev.
V: Pane Ježíši – děkujeme Ti vroucně za Tvou nekonečnou lásku.
K: Dej, prosíme, Pane,
abychom Tvé svaté Oběti byli přítomni vždy
s posvátnou úctou, pevnou vírou a s vděčnou láskou.
Učiň, abychom vždy více umírali sobě a žili jen Tobě.
V: Nežiji už já, – nýbrž žije ve mně Kristus (Gal 2,20).
K: Popřej nám, prosíme, Pane,
abychom jednou ve společenství s Tebou
požívali ovoce Tvé smrti po všechny věky věků.
V: Amen.
K: Chválen a veleben budiž bez ustání
V: Ježíš Kristus v Nejsvětější Svátosti Oltářní.
II.
K: Chválena a velebena budiž Nejsvětější Svátost Oltářní,
neboť zde je Boží Chléb, který sestupuje z nebe a dává život světu.
Kdo jí tento Chléb, živ bude na věky. (Jan 6,33.59)
V: Chválena a velebena budiž bez ustání – Nejsvětější Svátost Oltářní.
K: Pane Ježíši Kriste, Ty jsi Chléb Života.
Sám jsi řekl: „Chléb, který já dám, je mé Tělo, která dám za život světa.
Nebudete-li jíst Tělo Syna člověka a pít Jeho Krev,
nebudete mít v sobě Život.
V: Kdo jí mé Tělo a pije mou Krev, – má život věčný, –
a já ho vzkřísím v den poslední.
K: Neboť mé Tělo je pravý pokrm a Krev má je pravý nápoj“. (Jan 6,54-56)
V: Pane, my jsme uvěřili v Tebe, –
neboť Ty máš slova věčného života. (Jan 6,68)
K: Uděl nám milost, abychom Chléb Života rádi a často přijímali.
V: Blahoslavení, kteří lačnějí a žízní po spravedlnosti, –
neboť oni budou nasyceni. (Mt 5,6)
K: Božský Spasiteli, vysvoboď nás, skrze své svaté Tělo
a svou drahocennou Krev ode všech hříchů a od všeho zlého.
V: Pomáhej nám, abychom se vždy řídili Tvými přikázáními, –
a nedopusť, abychom se kdy od Tebe odloučili.
K: Chválen a veleben budiž bez ustání.
V: Ježíš Kristus v Nejsvětější Svátosti Oltářní.
III.
K: Chválena a velebena budiž Nejsvětější Svátost Oltářní,
neboť zde je vpravdě Tělo a Krev Ježíše Krista, o němž On sám pravil:
„Kdo jí mé Tělo a pije mou Krev, zůstává ve mně a já v něm.“ (Jan 6,65)
V: Chválena a velebena budiž bez ustání – Nejsvětější Svátost Oltářní.
K: Pane Ježíši Kriste, Bože pokoje a Bože lásky.
V: Tys chtěl, abychom všichni jako údy Tvého tajemného těla, –
Tvé svaté Církve, – byli jedno, jako Ty a Tvůj Otec nebeský jedno jste. –
Abys nás sjednotil, –
dáváš se nám všem v nejsvětější Svátosti Oltářní za pokrm.
K: Každý Tě přijímá celého a nerozděleného.
Tak žiješ v nás všech, tak jsme vždy těsněji mezi sebou spojování
jako údy jednoho těla, jehož Ty jsi hlavou.
V: Všichni jsme tělo Kristovo – a každý jednotlivec jeho úd. (1 Kor, 12,27)
K: Prosíme, Pane, aby Tvůj pokoj,
k němuž jsme povoláni jako údy Tvého těla, vládl v našich srdcích. (Kol 3,15)
V: Pomáhej nám, abychom se navzájem milovali, – nejen dobrými slovy, –
nýbrž také skutky, – jako Tys miloval nás. – Ať jednou uslyšíme z Tvých úst,
– co jsi slíbil lidem milosrdným:
K: „Co jste učinili jednomu z nejmenších mých bratří,
mně jste učinili.“ (Mt 25,40)
V: Dej nám vejít do království, –
připraveného pro nás od stvoření světa (dle Mt 25,34)
K: Chválen a veleben budiž bez ustání.
V: Ježíš Kristus v Nejsvětější Svátosti Oltářní.
IV.
K: Chválena a velebena budiž Nejsvětější Svátost Oltářní,
neboť zde je Velekněz svatý, nevinný, neposkvrněný,
nepocházející z hříšníků, nýbrž nejdokonalejší Syn Boží.
V: Ten za nás dal sám sebe v oběť, –
aby nás vykoupil od všeliké nepravosti –
a očistil si lid příjemný, – jenž by byl horlivý a v dobrých skutcích. (Žid 7,26-28)
K: Ježíši, Chlebe živý a prameni svatosti, smiluj se nad námi.
V: Chválena a velebena budiž bez ustání – Nejsvětější Svátost Oltářní.
K: Pane Ježíši Kriste, Veleknězi Nového Zákona,
Tys svěřil svou kněžskou moc slabým, hříšným lidem.
Ve svátosti kněžství dals jim moc
rozhodovat o Tvé přítomnosti v Nejsvětější Svátosti Oltářní.
V: Prosíme Tě, posvěť naše kněze.
K: Pane Ježíši Kriste, Tys ustanovil Nejsvětější Svátost Oltářní,
abys nás učinil svatými.
V: Prosíme Tě, posvěť nás všechny v pravdě.
K: Pomáhej nám, abychom nenáviděli a ošklivili si každý hřích,
abychom však milovali Tvůj zákon,
Tobě horlivě sloužili po všechny dny svého života
a jednou směli před trůnem Tvého vznešeného majestátu
věčně zpívat s cherubíny:
V: Svatý, svatý, svatý Pán Bůh zástupů.
K: Chválen a veleben budiž bez ustání.
V: Ježíš Kristus v Nejsvětější Svátosti Oltářní.
V.
K: Chválena a velebena budiž Nejsvětější Svátost Oltářní,
neboť zde je svatá hostina, v níž je Kristus požíván,
v ní se obnovuje paměť Jeho umučení, duše se naplňuje milostí
a do srdce se nám vkládá záruka budoucí slávy.
V: Chválena a velebena budiž bez ustání – Nejsvětější Svátost Oltářní.
K: Pane Ježíši Kriste, Tys nám v Nejsvětější Svátosti Oltářní
dal své Tělo za pokrm a svou Krev za nápoj.
Nedopusť, prosíme, abychom jedli tento Chléb
a pili Tvou svatou Krev nehodně.
V: Abychom se neprohřešili proti Tvému Tělu a proti Tvé Krvi.
K: Dej, abychom přistupovali k Tvé svaté hostině
vždy s čistým srdcem a s pravým úmyslem,
abychom požíváním Tvého svatého Těla byli syceni k životu věčnému.
V: Požíváním daru časného – nechť dosáhneme občerstvení věčného.
K: Smiluj se nad námi, ó Ježíši,
až přijde maše hodina poslední,
občerstvi nás svým svatým Tělem a svou svatou Krví,
abychom zesnuli v pokoji
a v den soudu byli Tebou vzkříšeni k životu věčnému.
V: Amen.
K: Chválen a veleben budiž bez ustání.
V: Ježíš Kristus v Nejsvětější Svátosti Oltářní.
VI.
K: Nejmilejší Ježíši,
Tys přišel na svět, abys dal všem duším život milosti.
Abys pak tento život v nich udržoval a posiloval,
chtěls být jejich denním pokrmem
a lékem proti jejich denním slabostem.
V: Prosíme Tě pokorně, –
sešli svého Svatého Ducha na nás na všechny.
K: Dej, aby se duše, jež k svému neštěstí žijí ve smrtelném hříchu,
k Tobě obrátily a znovu získaly ztracený život milosti.
Ti pak, kteří skrze Tvou milost již na tomto božském životě mají podíl,
nechť se přibližují zbožně k Tvému svatému stolu podle možnosti každý den,
aby v denním svatém přijímání
dostávali neustále lék proti každodenním všedním hříchům,
posilovali v sobě život milosti a neustále zdokonalovali své duše.
V: A jednou dosáhli u Tebe věčné slávy. Amen.
Litanie k Nejsvětější Svátosti Oltářní
Pane, smiluj se nad námi.
Kriste, smiluj se nad námi.
Pane, smiluj se nad námi.
Bože, náš nebeský Otče smiluj se nad námi
Bože Synu, Vykupiteli světa
Bože Duchu Svatý
Bože v Trojici jediný
Ježíši, jenž jsi z lásky k nám vzal na sebe úkol vykoupení,
smiluj se nad námi
Ježíši, jenž jsi přišel, abys spasil hříšníky
Ježíši, jenž jsi přislíbil pomoc a útěchu všem, kdo se k Tobě utíkají
Ježíši, jenž jsi na odpuštění našich hříchů podstoupil jho kříže
Ježíši, jenž jsi na památku svého utrpení ustanovil Nejsvětější Svátost oltářní
Ježíši, jenž jsi v této Svátosti zanechal své Tělo a svou Krev
Ježíši, jenž jsi nám v této Svátosti odkázal nekrvavou smírnou Oběť
Ježíši, jenž naplňuješ věřící přijímající tuto Svátost milostí
Ježíši, jenž tímto pokrmem chráníš pravé kajícníky před pádem
Ježíši, jenž jsi nám v této Svátosti dal záruku vzkříšení a slávy
Ježíši, jenž sytíš tímto Chlebem umírající na cestě do věčnosti
Ježíši, jenž přebýváš v této Svátosti stále mezi námi
Ježíši, jenž nám v této Svátosti dáváš najevo svou velikou lásku
Od každého hříchu vysvoboď nás, Pane
Od každého zneuctění Nejsvětější Svátosti
Od nehodného přijímání této Svátosti
Od každého pokušení
Od každé nečistoty srdce
Skrze lásku, se kterou jsi tuto Nejsvětější Svátost ustanovil
Zachovej nám víru v tuto Nejsvětější Svátost prosíme Tě, vyslyš nás
Rozhojni naši úctu k této Nejsvětější Svátosti
Uděl nám milost k hodnému přijímání
Přiveď bloudící k poznání Tvé pravdy
Uděl pokoj a jednotu všem křesťanům
Chraň, posvěcuj a veď svou Církev
Pamatuj na našeho papeže N. a celý biskupský sbor
Beránku Boží, jenž snímáš hříchy světa odpusť nám, Pane
Beránku Boží, jenž snímáš hříchy světa, vyslyš nás, Pane
Beránku Boží, jenž snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi
Chléb s nebe dal jsi jim. Všelikou rozkoš v sobě mající.
Modleme se:
Bože, jenž jsi nám v podivuhodné Svátosti památku svého umučení zanechal,
uděl nám, prosíme,
abychom svatá tajemství Tvého Těla a Krve Tvé tak uctívali,
abychom ovoce Tvého vykoupení stále v sobě zakoušeli;
jenž žiješ a kraluješ na věky věkův. Amen.
ADORACE V ZAHRADĚ
Litanie k Utrpení Páně
Pane, smiluj se nad námi Kriste, smiluj se nad námi
Pane, smiluj se nad námi
Ježíši, uslyš nás. Ježíši, vyslyš nás.
Otče s nebes, Bože, smiluj se nad námi.
Synu, Vykupiteli světa, Bože,
Duše Svatý, Bože,
Svatá Trojice, jeden Bože,
Ježíši, jenž jsi nás mírou nejvyšší miloval,
Ježíši smutný až k smrti, smiluj se nad námi.
Ježíši krvavým potem zalitý,
Ježíši vlastním učedníkem zrazený,
Ježíši, jako zločinec zajatý a svázaný,
Ježíši křivě obžalovaný a odsouzený,
Ježíši posmívaný a bitý,
Ježíši méně než lotr ceněný,
Ježíši důtkami rozdrásaný,
Ježíši trním korunovaný,
Ježíši k smrti dosouzený,
Ježíši, Beránku k zabití vedený,
Ježíši hřeby na kříž přibitý,
Ježíši na kříži posmívaný a tupený,
Ježíši žlučí a octem napájený,
Ježíši hlavu v smrti naklánějící,
Ježíši kopím probodený,
Ježíši, smíření naše,
Milostiv nám buď, odpusť nám, Ježíši.
Milostiv nám buď, vyslyš nás, Ježíši.
Od všelikého hříchu vysvoboď nás, Ježíši.
Od hněvu, nenávisti a všeliké zlé vůle
Od všeliké pýchy
Od marné žádosti očí a těla
Od nekajícího srdce
Od náhlé a nenadálé smrti
Od věčného zavržení
Skrze svůj krvavý pot vysvoboď nás, Ježíši.
Skrze své bolestné bičování
Skrze své potupné trním korunování
Skrze svůj těžký kříž
Skrze své hrozné ukřižování
Skrze své svaté rány
Skrze svou přehořkou smrt
V den soudný
My hříšníci, prosíme Tě, vyslyš nás.
Abychom se sami nad sebou slitovali a sami nad sebou plakali,
Abys nám skrze své přehořké utrpení a svou smrt hříchy odpustil,
Abychom skrze sílu Tvého Kříže tělo, svět a ďábla přemáhali,
Abychom hříchu odumřeli a ve svatosti a spravedlnosti povždy kráčeli,
Abychom denně na sebe brali svůj kříž a Tebe následovali,
Abys nás ve všech bolestech a protivenstvích
skrze svůj svatý Kříž těšil a chránil,
Abys nás skrze svou smrt posiloval v hodině naší smrti,
Abys nás skrze svůj Kříž uvedl do své slávy,
Synu Boží, za nás ukřižovaný a zemřelý,
Beránku Boží, jenž snímáš hříchy světa,
odpusť nám, Ježíši.
vyslyš nás, Ježíši.
smiluj se nad námi, Ježíši.
Ježíši uslyš nás. Ježíši, vyslyš nás.
Pane, smiluj se nad námi Kriste, smiluj se nad námi
Pane, smiluj se nad námi.
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
neboť svým Křížem jsi vykoupil svět.
Modleme se:
Pane Ježíši Kriste, Tys vyšel z lůna svého nebeského Otce
a na dřevě Kříže jsi prolil svou předrahou Krev na odpuštění našich hříchů.
Prosíme Tě pokorně,
obmyj nás ve své svaté Krvi a přijmi nás v den soudu do věčných radostí;
jenž žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.
Jim Bishop, Den, kdy zemřel Kristus; Z kapitoly: Jedna hodina po půlnoci:
Ježíš se zastavil pod stromy. V ornamentech listí
postříkaného měsíčním světlem spatřili apoštolové v Jeho tváři strach.
Jeho dlouhé štíhlé ruce se třásly.
Obličej dostal barvu popela s modrými skvrnami.
Svaly kolem úst ochably a oči vystouply z důlků
vidinou hrůz, jež ostatní byly skryty.
Petr, Jakub a Jan mu chtěli pomoci, nějak Ho potěšit,
ale Kristus jen mávl rukou.
Lidská pomoc mu nebyla nic platná,
protože v této chvíli byl víc člověkem než Bohem.
Jako člověk byl schopen snést nastávající utrpení v celé jeho šíři.
Byl nejen vázán jako člověk na svůj citlivý nervový systém,
ale jako Syn Boží věděl, co ho čeká.
Zdálo se, že je nesmírně unaven. Bylo to zvláštní,
protože ještě před několika minutami dával poslední rady a ponaučení
svým misionářům a vydržel, aniž ochabl, až do konce.
Apoštolové zmlkli a odvrátili svůj zrak,
poněvadž nepovažovali za správné dívat se na Krista v Jeho slabé chvíli.
Zaťal pěsti a položil je na prsa.
„Má duše je smutná až k smrti,“ řekl nahlas a s hořkostí.
Zarmoucení apoštolové se bezradně dívali na svého Mistra.
Ježíš pohlédl vzhůru větvemi oliv na miniaturní krásu tisíce jiných světů
a pak na chrám, který ležel přes údolí téměř na dosah ruky.
„Zůstaňte zde a bděte,“ řekl naléhavě.
Mlčky přisvědčili a pozorovali Ho, jak odchází prodíraje se
nízkými větvemi oliv o kus dál k velké ploché skále, kde na okamžik poklekl.
Pak podléhaje náporu smrtelné úzkosti se vrhl celým tělem na skálu,
obličejem dolů a řekl silným hlasem:
„Otče, je-li možno, odejmi ode mne tento kalich.“
Věta splynula z jeho rtů téměř proti jeho vůli
a pak, jako by se bál mít strach: „Ale ne jak já chci, nýbrž jak Ty.“
Nikdo nevěděl lépe než Ježíš, že kdyby zemřel jako Syn Boží,
gesto by bylo malé, oběť bezvýznamná.
Od tohoto okamžiku až do chvíle, kdy vydechl naposled,
věděl, že musí trpět mnohem víc, než kdokoli jiný,
kdo by se odhodlal jít stejnou cestou a vydržet stejné věci;
už pouhé čekání bylo téměř nad jeho síly.
Každou minutu každé hodiny musí teď snést
jako člověk bezpříkladné odvahy, aby dosáhl vítězství Boha, jediného Boha.
Ti tři, kteří seděli v zahradě opřeni o olivy, usnuli.
Několikrát se Jan probudil a slyšel silný a strašný Ježíšův hlas,
ale přes všechnu svou lásku a soucítění
těžká víčka jeho očí vypověděla službu a zavřela se.
Tak se v malé zahradě u olivového lisu zcela nepřiměřeně
mísil hlas Syna člověka prosící o milost
se zvuky spánku zdravých mužů,
jejichž dobrá vůle byla ochromena únavou.
A tak byl Ježíš v zahradě skutečně sám.
Modlitbou se jeho úzkost prohlubovala a stávala se nesnesitelnou.
Vstal. Byl téměř strnulý hrůzou z toho, co viděl,
a šel zpět k třem apoštolům,
snad pro kousek lidské útěchy.
Jeho vzrušení bylo patrné na první pohled.
Zdálo se, že zestárl, kráčel shrbený,
vlasy obyčejně hladce sčesané na ramena
byly rozcuchány a lepily se na zpocené čelo.
Pohlédl na zem, a když zjistil, že ti tři spí, zesmutněl ještě víc.
Jan se pohnul, probudil se a strčil do ostatních.
„Jak můžete spát?“ řekl Ježíš.
„Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení“.
Ježíš vykročil zpět, tentokrát ještě hlouběji do říše bolesti.
Ale ještě než došel ke skále, jeho přátelé už zase spali.
Tentokrát poklekl, čelo opřel o kámen
a kýval se při modlitbě dopředu a dozadu,
jako by tím chtěl zmírnit hlubokou fyzickou bolest.
Bude to těžká cesta. Ale jiná, snazší, neexistovala.
Lidská povaha se přirozeně děsí myšlenky na smrt,
zvlášť když je tělo zdravé a žilo by normálně ještě dlouhá léta.
Lidská stránka jeho přirozenosti vystupovala stále víc do popředí,
když pomyslel na to, jak brzy bude přerušen
svazek podivuhodně utvořeného těla, svalů, krve, kostí,
s myslí uvězněnou ve schráně lebky, a přece svobodnou myslit a chtít.
Myslel na duši, která se neodloučí od tohoto těla,
dokud tělo ve strašném utrpení nezemře.
Lidská stránka jeho přirozenosti se nesmířila se smrtí.
Po třiatřiceti letech pozemského života bylo pomyšlení na smrt ochromující.
A přesto si ji vybral. Přišel na svět, aby zemřel pro člověka.
„Otče, odejmi ode mne tento kalich,“ volal znovu a modlil se;
chvílemi šeptem rychle, jindy pomalu, zřetelně a jasně.
Jednu chvíli se podíval nahoru na skálu a zmlkl. Spatřil anděla.
Byl to skvělý pohled, ale nepovzbudil ho. Anděl neřekl nic.
Jeho mlčení pravděpodobně znamenalo,
že Otec neučiní nic, aby zmírnil Ježíšovo utrpení.
Pomalu s pomocí obou rukou se zvedl a šel k mužům,
kteří byli ochotni za něj položit i život.
Opět spali, a když Petr pootevřel oči, Ježíš řekl polohlasně: „Šimone, spíš?
Nemohl jsi zůstat vzhůru ani jedinou hodinu?
Bděte a modlete se všichni, abyste nepodlehli pokušení.“
Vzdychl. „Duch je připraven, ale tělo je slabé.“
V této chvíli to platilo o něm i o nich.
Jeho tělo bylo tak slabé,
že všechna jeho duševní síla nemohla zabránit tomu,
aby nezrazovalo vůli, která je oživovala.
Všechny nepravosti lidstva, praví Izaiáš, složil na něho Pán
a váha nespočetných hříchů obtížila jeho ramena,
když opět poklekl,
aby řekl Otci, že kalich přijímá.
Slaný pot lesknoucí se na obličeji začal měnit barvu.
Potemněl a zrudl
a Ježíš si ve svém smrtelném zápase uvědomil,
že je to krev.
Lepila se na tváře a stékala pomalu po bradě
a skapávala na skálu
nebo zasýchala ve vousech.
Foucauldt:
„Počal se třást a tesknit. I praví jim:
Smutná je má duše až k smrti. Zůstaňte zde a bděte“ (Mk 14,33-34).
Trpíme za hříchy světa., které urážejí Boha a poskvrňují duše;
trpíme svým osobním hořem, zradou přátel,
převelikými tělesnými bolestmi.
Všechny tyto věci působí našemu srdci nutně zármutek,
pokud jsme na tomto světě, jinak by se musel stát duchovní zázrak.
Být zarmoucen nad zradou přátel, nad smrtí blízkých
nebo při velikých tělesných bolestech není tedy nijakou nedokonalostí.
Co se děje nutně, bez naší vůle, to nemůže být nedokonalost.
Tento stav úzkosti, tento vnitřní zármutek je nutný,
je přirozený pro člověka, pokud je schopen trpět,
to znamená, pokud je duše spojena se smrtelným tělem;
odpovídá to vůli Boží;
není v naší moci ničím netrpět a také se ani nemáme pokoušet,
abychom se tomu vyhnuti; neboť kdybychom usilovali o necitelnost,
znamenalo by to, že se vymykáme Bohem uzákoněnému řádu věcí.
Takovou duševní rovnováhu nám může na tomto světě
darovat jediný Bůh zázrakem milosti.
Nemáme si však tento zázrak ani přát ani vyprošovat;
neměli bychom pak žádné zásluhy, vždyť Bůh to neučinil ani pro Ježíše.
„Potom se od nich vzdálil asi co by kamenem dohodil;
poklekl na kolena a modlil se:
Otče, chceš-li, odejmi tento kalich ode Mne,
avšak ne Má, nýbrž Tvá vůle se staň“ (Lk 22,41,42)
Zapomeňme na sebe ve své smrtelné úzkosti kvůli Ježíšovi,
jako Ježíš zapomíná na Sebe ve smrtelné úzkosti kvůli nám.
Modleme se, jak On nás učí se modlit,
„vyhledejme vždy místo, které se nám nejlépe hodí k usebrání“.
Modleme se sami ve své cele,
nebo, jako Pán zde, s jinými, ale mlčky
a dokonce navzájem trochu zváleni, abychom byli osamělejší…
Jsou také doby, kde se modlíme společně:
Pán společnou modlitbu tak naléhavě doporučil!
Neméně doporučuje osamělé modlení,
ať už v úplné osamělosti
nebo modlitbu, kterou se modlí mlčky více lidí na jednom místě…
Všechny tyto způsoby modlitby doporučil, ke každému dal příklad.
Napodobujeme všechny…
Modlí se v kleče; dělejme to také.
Modlí se značně dlouho, nejméně hodinu;
někdy tráví v modlitbě celou noc, čiňme to také!
Říká však jen málo slov (jak to také předepsal),
vyjadřuje Své přání dvěma slovy a opakuje je,
opakuje je stále znovu (jak přikázal:
Modlete se vždycky, bez ustání… jako kananejská vdova.
Dělejme to právě tak;
říkejme prostě Bohu svá přání ve dvou slovech
a opakujme je stále znova jako výkřik!
Když vyslovil Svou prosbu, dodal: „Ne však, jak chci já, ale jak chceš Ty“;
ostatně učinil hned při prosbě omezeni: „Chceš-li“.
Dělejme to právě tak: Když jsme vyslovili nebo vyslovujeme svou prosbu,
připojme k ní hned toto omezení:
„Staň se vůle Tvá a nikoli má… Je-li to Tvá vůle… Chceš-li.“
Vskutku také většinou nevíme, zda to, zač prosíme,
je také dobré, je-li to ke cti Boží, je-li to Jeho vůle!
„Odejmi ode Mne tento kalich, ale ne, co Já chci, nýbrž co Ty“ (Mk 14,35-36)
Modleme se ve zkoušce, v utrpení, v nebezpečí,
při každé vážné události!
Modleme se jako Ježíš v Getsemanech,
jako děti, v dokonalé odevzdanosti, s úplnou důvěrou,
ne nastudované věty, ale „málo slovy“,
která však opakujeme, jak nás tomu učil.
Rozdělme svou modlitbu nad dvě poloviny:
v první polovině si stěžujme Bohu na svoji bídu,
v druhé řekněme: „Jak chceš Ty, ne jak chci já:“.
Tím musíme zuzavírat všechny své modlitby,
jak to Ježíš ukazuje Svým příkladem.
Můžeme však také říci zcela prostě: „Můj Bože, staň se Tvá vůle!“
a do těchto slov shrnout celou svoji modlitbu.
„A když se octl ve smrtelné úzkosti, modlil se vroucněji“ (Lk 22,44)
Čím více trpíme, tím více se musíme modlit!
Bohužel, dochází obyčejně k opaku.
Čím větší utrpení, tím větší i pokušení, tím více námahy nás modlitba stojí.
Ďáblova taktika spočívá v tom, že nás zahaluje do mraku,
jaksi nás utápí v našem utrpení nebo pokušení,
aby nám zabránil pozvednout hlas a pohled k nebi…
Protrhněme jeho síť a mlhavý mrak,
nechoďme do této pasti, když o ní víme.
Čím více trpíme, čím silněji nás pokouší,
tím vroucněji a srdečněji se chceme utíkat k Bohu
a ve víře a lásce Ho volat na pomoc.
„Nemohl jsi bdít ani jedinou hodinu?“ (Mk 14,37)
Ach, tato výčitka padá mna mne víc než na kohokoli jiného…
Jak často mi už mohl Pán říci:
„Ani jedinou hodinu jsi nemohl se Mnou bdít!
Pane můj a Bože můj, mohu pouze pokleknout k Tvým nohám,
bít se v prsa prosit o odpuštění
za tolik minulých let nedbalosti, zbabělosti a vlažnosti;
děkovat Ti, že jsi tak dlouho snášel tak špatného tvora:
prosit Tě, abys mi dal sílu, abych už nikdy neupadl do těchto chyb.
„Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení!
Duch je zajisté připraven, ale tělo je slabé“ (Mk 14,38).
Bděme a modleme se…, především z lásky k Ježíšovi;
potom však také, že nám to zde přikazuje; tedy z poslušnosti!
Také, abychom neupadli do pokušení;
neboť bdění zahání mnohá pokušení:
unavuje tělo a činí je povolným vůči duchu,
dává nám více času k modlení, klanění a rozjímání, než bychom jinak měli.
Modlitba je nejdůležitějším lékem proti všem pokušením:
lékem před pokušením, protože naše spojení s Bohem zabraňuje,
aby na nás přišlo;
lékem ve chvíli pokušení, protože je zahání;
lékem po pokušení, protože smazává jeho stopy a vzpomíná ku na ně,
posiluje naše dobré předsevzetí, spojení s Bohem a lásku k Bohu.
Matouš 26,47-56:
Jsi zatčen a spoután, milovaný Pane Ježíši…
A to všechno z lásky ke mně, pro moji spásu, pro moje vykoupení
a poučení, abys zjemnil moje srdce, a přesvědčil mne,
jak nesmírně mě miluješ a jak hrozný je hřích,
který jsi usmířil takovými mukami.
Učíš mne také, jak máme snášet nespravedlnost, potupu, bolest a smrt…
To všechno z lásky ke mně, Bože můj…
Mohu Tě jen snažně prosit, abys propůjčil mému srdci lásku,
která je silná jako smrt,
abych Tvou tak velikou lásku opětoval ne pouze vlastními slovy,
ale všemi skutky svého života…
Temná a hrůzyplná noc!
Chápou se Tě, vztahují na Tebe ruce;
surové ruce, hrubé rty…,
pod ranami a urážkami…,
v této temné rokli, při světle pochodní jsi spoután,
hnán kupředu po tmavé stezce, pod městskými hradbami,
postrkován a bit…,
pro mne…
Vidíš mě v tomto okamžiku, božský Mistře,
vidíš mne ve všech okamžicích mého života,
jako dítě, jako jinocha, jako mladého muže, jako dospělého člověka.
Vidíš mě ve velikých hříších a Tvé milující srdce tím trpí…
Vidíš mě obráceného, ale tak ubohého, ach, tak proradného…
Ještě dnes mě vidíš, jak se dopouštím zbabělostí a nevěrností a trpíš tím…
Kdybych vykonal jen trochu dobra, utěšilo by to Tvé srdce
uprostřed jeho strašlivého utrpení…
Ano, Bože můj, tak daleko jde Tvá láska ke mně!
Tváří v tvář této nelidské bolesti a této noci hrůzy,
kterou pro mne můj milovaný Ježíš snáší,
budiž mým prvním předsevzetím toto:
chci se snažit po všechny okamžiky svého života,
abych Ho podle možností potěšil…,
abych činil vždy to, co se Mu nejvíce líbí:
všechno pro Něho, nic pro sebe, nic pro kteréhokoli tvora…
Všechno se zřetelem k Němu,
a, když je položen tento základ,
z poslušnosti a v poslušnosti, konat všechno, všechno,
všechno, co konat můžeme, abychom posvětili všechny duše,
svou vlastní i duši bližního, z celého srdce a ze všech sil,
ale vždy jen se zřetelem k Němu.
Snažme se, jak je to možné,
abychom těšili jeho srdce všemi svými myšlenkami, slovy a skutky,
ve všech okamžicích svého života,
který On v této bolestné noci vidí celý před sebou,
aspoň po tu dobu života, která nám ještě zbývá,
protože jsme Ho, ach, aspoň já, v minulosti tak velice zarmucovali…
Příkladů, které nám poskytuje Ježíšovo jednání, je bez počtu:
odvaha, klid, mírnost, poslušnost vůle Boží, víra v Písmo svaté.
Jakou lásku k umrtvování musíme pocítit při pohledu na bolesti,
které trpí milovaný Ježíš dobrovolně, z lásky k nám!
Jakou lásku k ponížení, opovržení a potupě,
když vidíme, že se s Ním kvůli nám zachází jako se zločincem,
že Ho surový dav haní, že se Mu posmívá!
Litanie k Nejdražší Krvi Páně
Pane, smiluj se nad námi
Kriste smiluj se nad námi
Pane smiluj se nad námi
Kriste, uslyš nás Kriste, vyslyš nás
Bože, náš nebeský Otče, smiluj se nad námi.
Bože Synu, Vykupiteli světa
Bože Duchu Svatý
Bože v Trojici jediný
Krvi Kristova, jednorozeného Syna věčného Otce, (spasiž nás)
Krvi Kristova, vtěleného Syna Božího, (buď naší spásou)
Krvi Kristova, nové a věčné smlouvy,
Krvi Kristova, při smrtelné úzkosti na zem kanoucí,
Krvi Kristova, při bičování tekoucí,
Krvi Kristova, při trním korunování prýštící,
Krvi Kristova, na kříži prolitá,
Krvi Kristova, ceno naší spásy,
Krvi Kristova, bez níž není odpuštění,
Krvi Kristova, eucharistický nápoj na obmytí duše,
Krvi Kristova, řeko milosrdenství,
Krvi Kristova, vítězi nad zlými duchy,
Krvi Kristova, sílo mučedníků,
Krvi Kristova, zmužilosti vyznavačů,
Krvi Kristova, z níž se rodí panenství,
Krvi Kristova, záchrano hynoucích,
Krvi Kristova, úlevo pracujících,
Krvi Kristova, útěcho plačících,
Krvi Kristova, naděje kajícníků,
Krvi Kristova, potěšení umírajících,
Krvi Kristova, pokoji a sladkosti srdcí,
Krvi Kristova, záruko věčného života,
Krvi Kristova, vysvoboditelko duší z očistce,
Krvi Kristova, veškeré slávy a cti nejhodnější,
Beránku Boží, jenž snímáš hříchy světa,
odpusť nám, Pane.
vyslyš nás, Pane.
smiluj se nad námi.
Vykoupil jsi nás, Pane, svou Krví.
A učinil jsi nás našemu Bohu královstvím.
Modleme se:
Všemohoucí, věčný Bože,
jenž jsi svého jednorozeného Syna ustanovil Vykupitelem světa
a jeho Krví jsi se dal usmířit,
uděl, prosíme,
abychom cenu naší spásy uctívali tak,
a její silou byli chráněni všeho zlého v tomto životě na zemi,
abychom se z věčného užitku mohli radovat v nebi.
Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
Na závěr křížová cesta za kněze
Úvodní modlitba: Pane Ježíši, celý tvůj život byl kněžský. Směřoval k oslavě Boží a k záchraně lidí. Tvoje smrt na kříži dovršila tvůj kněžský život. Na přímluvu svatého Jana Maria Vianneye patrona všech kněží, dej nám poznat úlohu kněze v našem životě a splnit tvůj příkaz, že máme světu kněze vyprosit.
1. Pane, upravuj náš pohled na kněze, aby byl lidský, protože kněz je vybírán z lidu. Aby byl plný víry, protože kněz se podílí na úkolu Krista.
2. Bože, ty nikdy neopouštíš svůj lid, a vybíráš si z něho ty, které voláš ke kněžství; rozmnož ve své církvi ducha zbožnosti a statečné pohotovosti k službě, aby s ní vyrůstali noví hlasatelé tvého evangelia. Ať rodiče uspořádají život rodiny, aby z ní mohl vyjít kněz. Ať mladí muži z naší farnosti jsou připraveni odpovědět na povolání s prorokem: Zde jsem, mne pošli!
3. Ježíšův pád nám ukazuje, jak spolupracuje na našem vykoupení Boží síla, i lidská slabost. Tak je tomu i v životě kněží. Božské dílo, k jehož plnění jsou vyvoleni Duchem svatým, přesahuje všechny síly i lidskou moudrost. Prosíme tě, Pane, abys kněze učinil svými pravými služebníky, kteří vědí o své slabosti, pracují pokorně a dají se vést tvou vůlí, která chce všechny spasit. Neodpírej jim svou milost, protože pak se Boží síla tím zřejměji projeví ve slabosti.
4. Panno Maria, buď sladkostí, (něžností) života všech kněží a všech věřících!
5. Věřící mají kněze uvolňovat od vnějších prací, aby se mohli věnovat modlitbě a službě slova. Dej nám poznat, jakým způsobem můžeme přiložit ruku k dílu i my sami.
6. Když se kněz vydaří, je to zázrak milosti. Občas se stává, že Církev trpí tím, že se kněz nevydaří. Zázrak, který vyhlížíme, není nic jiného než svatost člověka, který se stal v Bohu sám sobě nedůležitým, že je pro něj důležitý jenom Bůh. Už ho nezajímá kým je on sám. Pane Ježíši, na přímluvu svaté Veroniky, vtiskni všem kněžím do nitra obraz své svaté tváře!
7. Pane Ježíši, na přímluvu svatého Jana Marie Vianneye naplň kněze neochvějnou důvěrou ve svátost smíření, ať mohou po vzoru svatého faráře arského pomáhat všem hříšníkům k otevření se tvému milosrdenství.
8. Pane Ježíši, tys láskyplně napomínal plačící ženy; dej, aby tvoji kněží dovedli být láskyplní, když musí jiné napomínat. Dávej jim ducha moudrosti a rady.
9. Pane Ježíši, prosíme tě za kněze, kteří ve službě selhali. Uzdrav rány na těle Církve, které svým jednáním způsobili.
10. Pane Ježíši, dej kněžím sílu odolat lákavému pohodlí a hledání pomíjivých výhod, ať se nechají po vzoru svatého faráře arského okouzlit k plnému sebevydání.
11. Přibitím na kříž ztrácíš, Pane zbytek volného pohybu. Na přímluvu svatého faráře arského, dej, ať si kněží zamilují místo, kam jsou posláni, ať tam rádi a často přebývají.
12. Účastí na mši svaté jsme sjednoceni s chvílí, která viděla umírat Našeho Pána. Pane dej, ať se tvoji kněží těší na liturgii, aby bohoslužba byla krásná, jako byla krásná i tvoje smrt na kříži.
13. Pane Ježíši, nenechej kněze podlehnout pocitům osamělosti a zbytečnosti, když se po bohoslužbách všichni rozejdeme do svých domovů a oni zůstanou sami. Přiviň je v takových chvílích pevně do své náruče a posiluj je zakoušením jednoty ve vztazích se svým biskupem a se spolubratry v kněžské službě.
14. Dobrotivý Bože, svěřujeme tvému milosrdenství všechny zemřelé kněze. Dej, ať plně poznávají bohatství tvé milosti, z něhož zde na zemi štědře rozdávali tvému lidu.
Závěrečná modlitba: Bože, tys ustanovil svého jednorozeného Syna nejvyšším a věčným knězem. Děkujeme ti za pramen života a síly, který nám otvíráš, když slavíme Kristovu oběť a přijímáme její ovoce. Dej ať tvoji kněží i všechen věřící lid zůstávají s tebou spojeni v lásce a radují se z toho, že ti mohou sloužit. Skrze Krista našeho Pána. Amen.