Zelený čtvrtek, svátost Eucharistie

Zelený čtvrtek

Mše svatá není z tohoto světa

Mše svatá je vrcholným důkazem Boží všemohoucnosti.

Lidé sice mluví o Boží všemohoucnosti,

ale permanentně si představují,

že mu s tím mohou trochu pomoci. Nemůžou.

Ve srovnání se Mší svatou je všechno stvoření pouhá tretka.

Je možné si představit jakékoli množství jiných stvoření,

ale nelze si představit jinou Mši.

Ve všech náboženstvích se obětuje člověk Bohu,

ale v křesťanství se Bůh obětuje člověku.

Mše svatá je poslední vůle vtěleného Boha.

Co Bůh vlastnil, aby nám to mohl v poslední vůli odkázat?

Naprosto nic: byl zbaven dokonce i šatů.

Všechno, co na této zemi měl, bylo jeho tělo a krev.

Proto nám přesně to zanechal.

Toto Tělo a Krev jsou fyzické důkazy

nejnepředstavitelnějšího ze všech zločinů – zabití Boha.

Bůh mění důkaz největšího zločinu v prostředek záchrany zločince.

Spása lidstva se uskutečňuje prostřednictvím nejhoršího zločinu.

To je jádro křesťanství. Mše svatá je obětní přítomnost Ježíše Krista.

Otec a matka dávají před svou smrtí dětem požehnání,

odkazují majetek, zanechávají svůj obraz.

Pán Ježíš nám před svou smrtí odkázal mnohem víc:

Sebe samého. Více nám dát nemohl. To je vrchol lásky.

(Podle Juditin kříž, s. 38)

Svatý Pavel, 1. list Korintským, 11,17-34

Jak slavit eucharistickou hostinu

11,17 A když už jsem v tom nařizování: Nemohu chválit, že když se scházíte, je to spíše ke škodě než k užitku.

11,18 Předně slyším, že když se shromažďujete v církevní obci, oddělujete se jedni od druhých, a zčásti tomu věřím.

11,19 Nedá se tomu vyhnout, že mezi vámi dojde i k rozštěpení. Tak se aspoň ukáže, kteří z vás jsou opravdu dobří.

11,20 Když se tedy scházíte, už to není večeře, jak ji ustanovil Pán.

11,21 Každý si totiž bere, co si přinesl k jídlu, takže potom jeden má hlad, a druhý je napilý.

11,22 Copak nemáte (dost) domů, kde byste se mohli najíst a napít? Či pohrdáte církevní obcí Boží, že zahanbujete ty, kdo (nic) nemají? Co vám na to mám říci? Pochválit vás? V tomhle vás chválit nemohu.

11,23 Co jsem od Pána přijal, v tom jsem vás také vyučil: Pán Ježíš právě tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb,

11,24 vzdal díky, rozlámal ho a řekl: „Toto je moje tělo, které se za vás (vydává). To čiňte na mou památku“.

11,25 Podobně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, potvrzená mou krví. Kdykoli z něho budete pít, čiňte to na mou památku.“

11,26 Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud (on) nepřijde.

11,27 Kdo by tedy jedl chléb (Páně) nebo pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně.

11,28 Proto musí člověk sám sebe zkoumat, a tak ať chléb jí a z kalicha pije.

11,29 Kdo totiž jí a pije, a tělo (Páně) nerozlišuje (od obyčejného chleba), jí a pije si odsouzení.

11,30 Proto je mezi vámi tolik nemocných a churavých a mnoho jich už umřelo.

11,31 Kdybychom se sami správně posuzovali, nebyli bychom trestáni.

11,32 Ale když nás Pán trestá, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni s tímto světem.

11,33 Proto, moji bratři, když se scházíte k jídlu, čekejte jedni na druhé.

11,34 Má-li kdo hlad, ať se nají doma, abyste se nescházeli k potrestání. Ostatní věci pak zařídím, až přijdu.