Zelený čtvrtek, svátost kněžství

Pán Ježíš na Zelený čtvrtek ustanovil dvě svátosti: eucharistii a svátost kněžství, jedna bez druhé nemůže být.

Svatost kněze pochází od Krista. Pán Ježíš umývá nohy apoštolům, posvěcuje je, odpouští jim hříchy. Kněží jsou hříšníci, velmi potřebují, aby jim Pán Ježíš umyl nohy.

Kněží Starého zákona, dřív než přinášeli Hospodinu oběť, měli povinnost umývat si ruce a nohy. (Ex 30,19) K tomu účelu bylo v Jeruzalémském chrámě umě zhotoveno bronzové moře (velká nádoba z bronzu), kterým protékal pramen vody. Dřív než Pán Ježíš posvětil apoštoly na kněze Nového zákona, umyl jim nohy, aby byli čistí, aby se mohli účastnit k Nejsvětější oběti. Ježíšovo umývání nohou je kněžský rituální obřad.

Po ustanovení svátosti kněžství následuje v Evangeliu svatého Jana řeč na rozloučenou, Kristova Velekněžská modlitba za jeho kněze, následují pašije. Po svém zmrtvýchvstání dal kněžím moc odpouštět hříchy. Právě o Velikonocích se zrodilo kněžství Nového zákona. Velikonoce jsou i svátky svátostikněžství.

Příprava na kněžství. – Kdo se chce stát knězem, musí mít k tomu potřebné schopnosti. Musí být zbožný, ctnostný a co se týká vzdělání, má mít maturitu. Prostřednictvím svého faráře se přihlásí do semináře. Přijde k přijímacímu pohovoru k panu biskupovi. Nejdřív absolvuje přípravný ročník v Teologickém konviktu. Těm, kteří studují na kněze, se říká bohoslovci. Jsou ubytováni v kněžském semináři a studují na teologické fakultě. V semináři se jim dostává nutné vzdělání a příprava pro kněžství. Před svěcením je kandidát přijat mezi čekatele jáhenství a kněžství, obdrží službu lektorát a akolytát.

Dřív to byly „postřižiny“ (tonzuru) , poněvadž mu biskup stříhal vlasy na hlavě na památku Kristovy trnové koruny a na znamení, že se zříká světské marnivosti, přijímalo se nižší svěcení podjáhenství, předstupeň jáhenství.

Dnes bohoslovec po pátém ročníku přijímá jáhenské svěcení. Po roce praxe ve farnosti přijímá kněžství. Svátost kněžství dosahuje své úplnosti posvěcením na biskupa.

Povinnosti kněží. – Kdo přijal svěcení, je povinen modlit se denně zvláštní modlitby – breviář. Kromě toho se zavazuje, že se neožení, že bude žít čistě, aby celým srdcem sloužil jen Bohu a těm duším, o které jako kněz má pečovat. Je to životní styl ježíše Krista, kněz má být v celém svém životě má být jako druhý Kristus.

Kněžské svěcení vtiskuje duši kněze nezrušitelné znamení. To znamená, že kněžskou hodnost nemůže kněz nikdy pozbýt. Kněží se mnoho modlí a obětují za věřící. Jen Církvi odcizení nebo nehodní věřící nemají v úctě kněze. První novokněžské mši svaté se říká „kněžské prvotiny“ neboli „primice“. Novokněz uděluje po své první mši svaté novokněžské požehnání.

Modli se za dobré kněze! – K modlitbě za kněze nás vybízí Pán Ježíš slovy: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“ Za nová kněžská povolání se modlíme zvlášť ve třetím velikonočním týdnu před Nedělí dobrého pastýře. Jeden den v roce je den vzájemných modliteb semináře a farnosti. (Farnost Oslavany se za bohoslovce modlí 12. června)

Je hezké, když se farníci před každou mší svatou modlí za svého kněze modlitbu z kancionálu č. 049 D„Pane Ježíši, děkujeme ti, že máme mezi sebou kněze, tvého služebníka...

Je zvláštní milostí a vyznamenáním pro mladého muže, když ho Bůh volá do stavu kněžského a také milost a vyznamenání pro jeho rodiče.

Knězi říkáme „Pater“, „Otec“, poněvadž věřící jsou svěřeni jeho otcovské duchovní péči. Pomáhej biskupům a kněžím modlitbou, vždy je ochotně poslouchej a uctivě pozdravuj. Vždyť sám Pán Ježíš řekl apoštolům a jejich nástupcům: „Kdo vás slyší, mne slyší; kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; kdo však mnou pohrdá, pohrdá tím, který mne poslal.“ A svatý Jan Zlatoústý napsal: „Kdo ubližuje knězi, ubližuje Kristu Pánu!“  

(Podle Katechismus katolického náboženství, František kardinál Tomášek)

Poslední večeře je okamžikem ustanovení nejen svátosti eucharistie, ale i svátosti kněžství. Právě svým milovaným učedníkům říká Ježíš: To konejte na mou památku. Tím byli ustanoveni prvními správci eucharistie. „Kněží jsou prostředníky mezi Bohem a člověkem, a svými slovy vypuzují ze společenství lidí nedůstojnost. Do jejich rukou byl vložen klíč Božího milosrdenství a oni podle své vůle rozdílí lidem život. Posílila je skrytá moc, aby mohli viditelným způsobem zjevovat Boží lásku. On ukázal svou lásku ve svátosti, kterou předal pozemským bytostem, aby lidé díky tomuto daru měli soucit s druhými. Předal svůj mocný dar kněžím církve, aby jím posilovali slabé lidi, kteří se provinili hříchem.

Ó kněže, jak velká je role, kterou spravuješ, jak úctyhodný jsou správci ohně a ducha! Kdo vystihne dostatečným způsobem velikost tvého úřadu, přesahující svou mocí nebeské bytosti. Anděl je veliký, ale má-li se přirovnat tvá služba k jeho, pak je menší než ty. Serafín je svatý, cherubín krásný, Gabriel je ctihodný, Michael veliký, už jejich jména to dosvědčují – a přesto v každém okamžiku se klaní tajemství vloženému do tvých rukou. S láskou se podrobují vůli skryté v tajemstvých, která spravuješ a ctí úkol, který plníš. Obdivujeme velikost tvého úřadu, plného majestátu, který si svou mocí podrobil nebe i zemi. Kněží církve dostali moc na zemi a rozkazují i pozemským bytostem.“ (Narsai, r. 502)

Proto, život kněze musí být ve shodě s velikostí povolání, které se mu dostalo.

Dnes o svátku ustanovení kněžství si připomeňme všechny kněze, kteří nás doprovázeli, nebo stále doprovázejí na naší duchovní cestě. Poděkujme Pánu Ježíši za jejich službu, práci a námahu. Modleme se za ně, aby bylo svědectví jejich slova v souladu se svědectvím jejich života a aby celým srdcem odpovídali na své povolání.

(P. Jozef Augustyn, SJ)

Křížová cesta za kněze

Úvodní modlitba: Pane Ježíši, celý tvůj život byl kněžský. Směřoval k oslavě Boží a k záchraně lidí. Tvoje smrt na kříži dovršila tvůj kněžský život. Na přímluvu svatého Jana Maria Vianneye patrona všech kněží, dej nám poznat úlohu kněze v našem životě a splnit tvůj příkaz, že máme světu kněze vyprosit.

1. Pane, upravuj náš pohled na kněze, aby byl lidský, protože kněz je vybírán z lidu. Aby byl plný víry, protože kněz se podílí na úkolu Krista.

2. Bože, ty nikdy neopouštíš svůj lid, a vybíráš si z něho ty, které voláš ke kněžství; rozmnož ve své církvi ducha zbožnosti a statečné pohotovosti k službě, aby s ní vyrůstali noví hlasatelé tvého evangelia. Ať rodiče uspořádají život rodiny, aby z ní mohl vyjít kněz. Ať mladí muži z naší farnosti jsou připraveni odpovědět na povolání s prorokem: Zde jsem, mne pošli!

3. Ježíšův pád nám ukazuje, jak spolupracuje na našem vykoupení Boží síla, i lidská slabost. Tak je tomu i v životě kněží. Božské dílo, k jehož plnění jsou vyvoleni Duchem svatým, přesahuje všechny síly i lidskou moudrost. Prosíme tě, Pane, abys kněze učinil svými pravými služebníky, kteří vědí o své slabosti, pracují pokorně a dají se vést tvou vůlí, která chce všechny spasit. Neodpírej jim svou milost, protože pak se Boží síla tím zřejměji projeví ve slabosti.

4. Panno Maria, buď sladkostí, (něžností) života všech kněží a všech věřících!

5. Věřící mají kněze uvolňovat od vnějších prací, aby se mohli věnovat modlitbě a službě slova. Dej nám poznat, jakým způsobem můžeme přiložit ruku k dílu i my sami.

6. Když se kněz vydaří, je to zázrak milosti. Občas se stává, že Církev trpí tím, že se kněz nevydaří. Zázrak, který vyhlížíme, není nic jiného než svatost člověka, který se stal v Bohu sám sobě nedůležitým, že je pro něj důležitý jenom Bůh. Už ho nezajímá kým je on sám. Pane Ježíši, na přímluvu svaté Veroniky, vtiskni všem kněžím do nitra obraz své svaté tváře!

7. Pane Ježíši, na přímluvu svatého Jana Marie Vianneye naplň kněze neochvějnou důvěrou ve svátost smíření, ať mohou po vzoru svatého faráře arského pomáhat všem hříšníkům k otevření se tvému milosrdenství.

8. Pane Ježíši, tys láskyplně napomínal plačící ženy; dej, aby tvoji kněží dovedli být láskyplní, když musí jiné napomínat. Dávej jim ducha moudrosti a rady.

9. Pane Ježíši, prosíme tě za kněze, kteří ve službě selhali. Uzdrav rány na těle Církve, které svým jednáním způsobili.

10. Pane Ježíši, dej kněžím sílu odolat lákavému pohodlí a hledání pomíjivých výhod, ať se nechají po vzoru svatého faráře arského okouzlit k plnému sebevydání.

11. Přibitím na kříž ztrácíš, Pane zbytek volného pohybu. Na přímluvu svatého faráře arského, dej, ať si kněží zamilují místo, kam jsou posláni, ať tam rádi a často přebývají.

12. Účastí na mši svaté jsme sjednoceni s chvílí, která viděla umírat Našeho Pána. Pane dej, ať se tvoji kněží těší na liturgii, aby bohoslužba byla krásná, jako byla krásná i tvoje smrt na kříži.

13. Pane Ježíši, nenechej kněze podlehnout pocitům osamělosti a zbytečnosti, když se po bohoslužbách všichni rozejdeme do svých domovů a oni zůstanou sami. Přiviň je v takových chvílích pevně do své náruče a posiluj je zakoušením jednoty ve vztazích se svým biskupem a se spolubratry v kněžské službě.

14. Dobrotivý Bože, svěřujeme tvému milosrdenství všechny zemřelé kněze. Dej, ať plně poznávají bohatství tvé milosti, z něhož zde na zemi štědře rozdávali tvému lidu.

Závěrečná modlitba: Bože, tys ustanovil svého jednorozeného Syna nejvyšším a věčným knězem. Děkujeme ti za pramen života a síly, který nám otvíráš, když slavíme Kristovu oběť a přijímáme její ovoce. Dej ať tvoji kněží i všechen věřící lid zůstávají s tebou spojeni v lásce a radují se z toho, že ti mohou sloužit. Skrze Krista našeho Pána. Amen.