Zelený čtvrtek

01.04.2021 08:42

Bohu, všechna čest a všechna sláva

 

Nejpodstatnější část Mše svaté uzavírá kněz slovy:

Skrze Něho a s Ním a v Něm

je Tvoje všechna čest a sláva,

Bože Otče všemohoucí, v jednotě Ducha Svatého

po všechny věky věků.

 

Tato slova říkají,

jaký je zaručený účinek

obdržený skrze každou Oběť Mše svaté:

všechna čest a všechna sláva, pro Pána, našeho Boha.

Taková je jistota zjevená skrze teologální víru,

potvrzená liturgickými texty

a ospravedlněna posvátnou naukou,

nejautentičtější a nejjistější.

 

Uveďme příklad:

Náhlé obrácení sto tisíce pohanů

poskytne Bohu čest a slávu,

jistě, a každý křesťan nemůže, než si takovou událost přát

a radovat se z ní, pokud se uskuteční.

Přesto toto obrácení sto tisíce lidí,

které poskytne Bohu čest a slávu,

neposkytne mu „všechnu“ čest a „všechnu“ slávu,

protože zůstane ještě hodně dalších pohanů,

které bude potřeba obrátit.

 

Kdežto pokaždé, když je uskutečněna, Nejsvětější Oběť

opatří našemu Bohu „všechnu čest a všechnu slávu“.

 

Neponechá nic, co by se muselo hledat

nebo realizovat mimo Mši svatou.

Mše svatá „nás spojí s okamžikem smrti

Ježíše Krista na Kalvárii,

abychom mu byli přítomni tak,

že tento okamžik časově dovršený (před dvěma tisíci lety)

je nadčasově uchován v Nebi

se vší svou náboženskou a výkupnou hodnotou“ (Maritain).

 

Pokud tedy jde o náboženskou a výkupnou hodnotu,

není nic, co bychom mohli přidat

k této smrti Ježíše Krista,

která byla obětována Bohu jako důkaz náboženské úcty

a pro lidi jako pramen spásy.

 

Naše přítomnost na Mši svaté

je to, co nás na této Oběti činí účastnými.

Nic už nemůžeme přidat ve svém životě a snažení

k této obětní smrti Božího Syna. Jen účast na ní.

Být přítomen Mši svaté.

 

Můžeme, jen opakovat Mši svatou,

abychom udržovali napříč časem aktuální spojení,

kterým je Mše svatá.

Toto propojení mezi věřícími na zemi

a Ježíšovou smrtí uchovávanou ve věčnosti Nebe,

tou smrtí, skrze kterou dává Ježíš lidstvu spásu.

 

Svatý Pavel napsal o věřících křesťanech:

Nemám-li lásku, nejsem nic;

i kdybych nabyl veškeré vědění,

i kdybych dal chudým vše, co mám,

i kdybych na svědectví vydal své tělo plamenům,

bez lásky nejsem nic (1 Kor 13).

 

Stejně je třeba říci o Církvi:

i kdyby dala své Evangelium všem lidem,

i kdyby všude organizovala nejštědřejší sociální díla,

i kdyby zajistila všeobecný mír,

bez Oběti Mše svaté udržované kněžími by nebyla ničím.

Řekněme přesněji:

bezpochyby by přinesla určitou čest a určitou slávu Bohu,

ale jistě ne „všechnu“ čest a „všechnu“ slávu.

 

Když Církev nechává stavět kostely,

poskytuje Bohu určitou slávu.

Ale teprve když v nich umístí Eucharistii

reálnou přítomnost Božího Syna,

teprve když tam slaví Oběť Mše svaté,

teprve potom a pouze tehdy vzdává

Bohu „všechnu“ čest a „všechnu“ slávu.

 

A já, co mohu udělat pro Boha,

pro našeho velkého Boha?

Opravovat nebo stavět kostely,

jako svatý František z Assisi?

Ošetřovat těla

jako svatí Kosma a Damián, jako svatý Kamil;

dávat almužnu jako svatý Vincent z Pauly;

tišit konflikty jako svatý Mikuláš z Flüe;

vyučovat mládež jako svatý Jan Bosko;

hlásat Evangelium pohanům

jako svatý František Xaverský?

Stříhat vinici jako svatý Vincent?

Pracovat a doprovázet svou pokornou práci

a svůj pot neustávající modlitbou?!?

 

Skutečně, co mohu udělat pro Boha? Co bude lepší?

Pracovat na svém posvěcení?

Získat, jednu po druhé, všechny ctnosti?

Rozmnožovat skutky štědrosti,

se posvěcovat, se umrtvovat, se bičovat?

Jistě, neodvážil bych se říci, že Pán na to vše nedbá,

protože sám často vodí své přátelé

po těchto rozličných cestách.

 

Ale zároveň vím,

že i kdybych nevímjak dokonale konal své práce,

kdybych konal skutky, které by mě stály sebevíc,

nikdy bych se nemohl chlubit,

že jsem dal Bohu „všechnu“ čest a „všechnu“ chválu.

 

Zatímco poté, co jsem přišel na Mši svatou,

poté, co jsem postupně prožil

tento jednoduchý, hutný a těžký obřad

(obřad, který sestává z několika vět a několika gest,

obřad, který časově zabírá minutu nebo dvě,

obřad, který obklopen slavnostností může trvat celé hodiny

ale to nejdůležitější je vždy jen záležitostí

několika vět a několika minut)

mohu a musím jej uzavřít slovy:

Tobě, Bože, Otče všemohoucí,

patří „všechna“ čest a „všechna“ sláva.

 

Víra, jako zjevené poznání,

je jediným prostředkem pro rozlišení pravých hodnot.

Víra nám pomáhá překonat těžkosti,

kterými trpíme při hledání jistot.

Víra nás ubezpečuje a Církev nám to potvrzuje:

I kdyby byla Mše svatá sloužena jen tiše,

i kdyby byla bez hluku, bez kreativity a bez překvapení;

i kdyby byla obklopena samotou,

chudobou a dokonce i bídou

vesnická Mše svatá bez praktikujících věřících,

Mše svatá v katakombách lhostejnosti –

jedině proto, že těchto několik vět

v několika málo okamžicích,

je vždy vykupitelským úkonem Pána Ježíše,

pokaždé bude mít tuto stejnou, nekonečnou hodnotu:

Tobě, Bože Otče všemohoucí,

patří „všechna“ čest a „všechna“ sláva.


Otec Jeroným